Radosti a to ostatní - Únor 2023

Máme tu začátek března a tak by se celkem hodilo si nějak zrekapitulovat předchozí měsíc, který byl poměrně náročný. A to především na psychiku. Ke všemu se dostanu, i když tohle je věc, která bude mít dlouhodobý trvání a vlastně nic neslibuje nějakej pozitivní výsledek. No…v řádcích níž se všechno – nebo aspoň to, co vám chci a můžu momentálně říct. A pokud by se vám úplně nechtělo, si číst tenhle text, který je poměrně dlouhý, tak si můžete počkat do zítra, kdy na mém YT kanále vyjde moje únorový shrnutí – a to i s různýma ukázkama ukázkami akcí, (autorské čtení, koncerty atd.) na kterých jsem byla. No a v případě, že chcete mít všechno hned, z první ruky a aktuální, tak můžete mrknout na můj instagram i facebook, kde je všechno celkem v reálným čase. J Tak a teď už k tomu, jaký byl můj únor.

Je fakt, že druhý měsíc tohohle roku jsem nezačala úplně pohodově – i když i tohle může být poměrně zavádějící rčení, protože zrovna tohle je věc, která teď není úplně příjemná, která bude trvat dlouho, která pro mě znamená spoustu vyšetření, odběrů, čekání na výsledky a tak. Asi takhle, protože detaily si chci nechat na jindy až budu mít nějak ujasnění jak a jestli vůbec tuhle etapu budu chtít sdílet, protože co si budem, každá zdravotní komplikace je dost intimní věc, člověk nechce nic zakřiknout a tak nějak se v tomhle případě nevyplatí předbíhat událostem. Co k tomu ale říct chci je jedno. Holky, choďte na pravidelný kontroly na gyndu – já osobně si to fakt hlídám, vždycky v létě se objednávám na kontrolu, která mi většinou tím pádem vychází na podzim/zimu a rozhodně je to věc, kterou je třeba si pohlídat a na kterou je fajn myslet. S čímž se pojí i to, že pokud v tomhle směru máte nějaký problémy nebo si úplně nejste jistý v některých věcech s tímhle souvisejících, tak je vždycky lepší to řešit, zeptat se a případně hledat nejlepší řešení.

V únoru jsem si právě v tomhle směru prošla právě spoustou odběrů krve, vyšetřeníma a tak a další
mám naplánovaný. No a protože jsem si to všechno chtěla trochu zpříjemnit, protože psychika dělá strašně moc, tak jsem se po jednom z odběrů odměnila luxusní snídaní v mém oblíbeném bistru a taky si pořídila pár nových knížek – nějaký mi přišly na spolupráci spolu s parádníma audioknížkama – o tomhle víc ve videu nebo na isntagramu, kde najdete seriál Čtyři uši, kde vám právě přináším aktuality ze světa audioknih.

 

Co bylo vážně skvělý byl Valentýn, který s Martinem
úspěšně ignorujeme, protože oba zastáváme názor, že lásku a nějakou náklonnost si můžeme projevit – a taky projevujeme – kdykoli v roce a nepotřebujeme na to den v kalendáři. Takže jsme si ho užili stejně jako každý jiný den. Martin doma zkoušel novej repertoár – kdo neví, tak hraje na baskytaru v kapele One spirit – a já si vyrazila do divadla na „Baletky“, což bylo naprosto parádní performance představení o temných stránkách baletních škol – knižní předlohu napsala Miřenka Čechová, která je i protagonistkou celého představení a celý příběh se dočkal i audioknižního zpracování. Všechny varianty můžu jedině doporučit, protože je to neskutečná síla, která vám odhalí skrytý svět za tím krásnem, kterého jsme pak v baletních představeních svědky. A když už jsme u těch silných okamžiků, tak jsem se koncem měsíce vypravila ještě do kina na časoměrný dokument „Šťastně až na věky“, který ukazuje mnoho podob lásky a mezilidských vztahů – tohle téma je mi celkem blízký a ráda bych ho víc rozvedla v nějakém samostatném článku.

Teď se ale vrátíme do druhé poloviny února, kdy jsme společně a s velkou slávou oslavili Martinův rozvod – po 15 letech společnýho nežití už si to o tenhle krok celkem říkalo a já jsem hrozně ráda, že jsem se na tomhle procesu celkem dost podílela a že jsem to celé dovedla do zdárného konce. Takže jestli jsem na sebe letos za něco fakt hrdá, tak je to tohle, protože věřte nebo ne, je to velký životní milník v našem vztahu, který mu dodal jistou svobodu a volnost. Na to konto jsem od Marti dostala krásnou růži – a taky první kytku, kterou jsem od něj dostala. O to víc si jí vážím a už mi dělá parádu na zdi v naší ložnici, kde se krásně suší, abych ji měla na památku.

Jak jsem psala o těch Baletkách, tak jsem využila toho, že jsem v divadle a prohlídla si fakt skvělou a dost psychedelickou výstavu o lidech a houbách od Josefa Záruby. Docela mě mrzelo, že jsem nestihla být na vernisáži, kde byl právě autor přítomen a moct si tak poslechnout nějaký jeho povídání k tomu, jak celá výstava vznikala, ale popisky a krátký příběh mi celkem pomohl a…umění by se mělo spíš prožít a nějak nasát, než si ho nechat vysvětlovat, řekla bych. A nechybělo an tradiční Listování Lukáše Hejlíka, tentokrát skvělý a vtipný Historky z tinderu od Stand-up komičky Lucie Macháčkový, kterou máme doma fakt docela dost rádi - na to taky určitě vyražte, Listování je skvělej projekt.

A závěrem? Závěrem parádní koncert sólového projektu Crayfish Crayfish a následně kapely Crows above – trošku elektro, trošku post-punk, velká alternativa, takže vážně velký návrat do mých školních let - ve znovuvzkříšeném baru Orion, kam jsem chodila jako středoškolačka s nejlepší kamarádkou a který se pak z technických důvodů zavřel na několik let. Teď dostal drobet novou tvář, nového majitele a s tím i novou dávku energie, která naši táborskou kulturu určitě okoření.

Celý únor se pak završil autorským čtením Jana Těsnohlídka z jeho nejnovější básnické sbírky „Garum“ – jo, tohohle chlápka každej nemusí a i já mám na české poetické scéně větší oblíbence, ale i tak jsem si to nemohla nechat ujít, protože víc hard už únor stejně být nemoh. J