O rodičích, dětech a plošticích. Velmi láskyplná knížka Jany Valáškové

Co si budem, práce s lidma je občas obrovskej haluz a nářez. Takže se prostě stane, kdy chodím domů totálně servaná, utahaná, – fyzicky i psychicky – nechci si povídat, ideálně nikoho moc neposlouchat, nechci úplně na nikoho reagovat. A často je to i tak, že prostě nemám ani náladu na nějakou knížku, kterou mám zrovna rozečtenou, protože další přemýšlení a soustředění se na nějaký složitý text mě unavuje, dohromady sem unavená už jenom z tý myšlenky. Takže často končím buď u nějaké oddechové audioknížky, případně u nějakých pohádek, které se mi občas díky různým spolupracím dostanou do rukou. Jedním z takových případů byly teď i „Velmi láskyplné ploštice“ od Jany Valáškové.

Tahle je knížka je neskutečně milým, příjemným a doslova přívětivým čtením, které je sice primárně určené dětem, ale rozhodně má co předat i dospělým. Ostatně…to už tak pohádky dělávají, pokud jim nasloucháme a nebereme je jen jako lehkou četbu pro naše děti, kde si autor může dovolit téměř cokoli. Já už jsem kdesi zmiňovala, – buď na instagramu nebo ve videu, kde jsem o téhle knížce už před časem mluvila – ale opakování je matkou moudrosti občas nějaká ta repetitivnost není na škodu, že tahle knížka má skvělou myšlenku a nápad a velký přesah v několika různých ohledech a oblastech. Nejenže krásným způsobem naučí děti lásce k přírodě a všemu co do ní, potažmo k ní patří, – od toho nejmenšího brouka až po poslední list na stromě – ale taky učí lásce sourozenecké, rodičovské – ať už ve vztahu dítě vs. rodič nebo naopak. Ukazuje krásu a harmonii toho, jak by měla každá rodina fungovat, jak by si její členové mezi sebou měli pomáhat, naslouchat si a mít k sobě vzájemnou důvěru a i takový ten zdravý respekt.

Jana Valášková do téhle své knížky krásně promítla svůj vztah k přírodě, která je pro ni velmi důležitou součástí života – což mimochodem zmínila i v rozhovoru, který jsem tu pro vás nedávno zveřejnila. Zároveň je v té knížce krásně vidět, že je sama autorka láskyplnou, pozornou a srdečnou maminkou i manželkou, protože, když se nad tím opravdu zamyslíte a budete číst pozorně, tak i to v knížce najdete – lásku partnerskou, to, jak by spolu měli ve výchově rodiče fungovat, že by neměli shazovat toho druhého v očích svých potomků a mezi řádky najdeme i, řeknu návod, i když to není asi úplně to správné slovo, na to, jak jako rodiče fungovat v nějaké vzájemné symbióze, která je dohromady tím základním stavebním kamenem každé rodiny. Bez toho to totiž úplně nemůže fungovat. Ony to děti fakt vycítí, když spolu rodiče úplně nefungují, brojí proti sobě, nějak se vzájemně podrývají – i když třeba nechtěně, což se samozřejmě může stát.

„Velmi láskyplné ploštice" svým názvem skutečně vystihují to, co v knížce najdete. Rodinku ploštic, která se miluje, kde jsou rodiče svým dětem podporou a životními vzory a kde se děti mají sebou rády, i když se občas poškorpí, pohádají nebo dojde na nějaké vzájemné pošťuchování. Ale i to patří k lásce sourozenecké a k nějakému zdravému fungování vztahu. Ostatně v přírodě je to vidět víc než jasně. Každá mláďata mezi sebou soupeří, zápasí spolu, přetahují se o hračky nebo i máminu pozornost. A moc dobře vědí, proč to tak je. Připraví je to na život, který fakt není peříčkem, i když by bylo hezké, kdyby to tak bylo. A stejně tak to funguje i u lidí. Ostatně…mládě jako mládě dohromady v tom není velký rozdíl, řekla bych.

Je pravda, že tahle knížka si o své prvenství a místo na pultech knihkupectví teprve poprat, ale pevně věřím, že se na ně dostane a že ji budu moct brzy v práci někomu doporučit. Tohle je totiž fakt krásný čtení, který splňuje všechny požadavky, které rodiče, prarodiče nebo i kdokoli jiný na dětskou knížku mají. Aspoň co jsem si tak v práci všimla. Protože, ruku na srdce, ne každý chce pohádky nějakého moderního pojetí – ať už stran příběhu nebo i právě zpracováním ilustrací. Je pravda, že sem mi do rukou nedostaly nějaké větší ilustrace, ale už ze samotné obálky je jasné v jakém duchu se knížka ponese a vzhledem k tomu, že jde o knížku pro děti, tak věřím, že i uvnitř čtenáři a vlastně i posluchači, najdou krásné ilustrace, které celý děj dokreslí.

Co bych chtěla říct na závěr je to, že tahle knížka se skvěle hodí na takové to intimní postýlkové předčítání před spaním, ale třeba i na první seznamování se s písmenky a prvňáčkovské čtení. A tenhle aspekt je rozhodně skvělá věc a velký bendit celé knížky, to bezpochyby. Vůbec bych se ani nebála nakoupit je do školních knihoven, – nejsem si jistá, jestli se to ještě dneska dělá, ale když já chodila do školy, především tedy na první stupeň, tak jsme v rámci hodin literatury a češtiny vždycky četli nějakou společnou knížku, chvilku nahlas a střídali jsme se, chvilku i sami – školek, družin nebo různých čtenářských klubů. „Velmi láskyplné ploštice" jsou totiž přesně tím textem, který zajme všechny a se kterým se dá v kolektivu dětí krásně pracovat i dalších úrovních, než je jen čtení/předčítání.

 Na instagram jsem k téhle knížce napsala: „PLOŠTICE DO KAŽDÉ RODINY!“ a za tímhle výrokem si stojím.