Hodnocení - subjektivita vs zdravý úsudek

V červnu jsem si založila účet na Databázi knih a začala hodnotit knížky i tam. Nějak mi to celý dává zas o kousek větší prostor pro debatu a komunikaci s těmi, kdo si to či ono přečetli a aspoň trošku sledovat názory ostatních. Tahle platforma mi ale dala ještě něco dalšího, co jsem už delší dobu pozorovala i na instagramu i v různých knižních videích. A to je hodnocení knížek, který není dle mého vždycky úplně nejšťastnější. Takže jsem si řekla, že je tohle vlastně docela zajímavý téma na článek a začala psát.

Já dost nerada hvězdičkový hodnocení u recenzí, řekla bych, že právě dobře napsaná recenze by měla jasně zreflektovat názor konkrétního pisatele na danou knihu, film nebo třeba divadelní inscenaci. Mělo by z ní být zkrátka jasně patrný, co bylo na daným díle dobře, co špatně, co se líbilo, co naopak ne a jaký měl ten či onen z díla finální dojem. Jasně, hvězdičky asi můžou pomoct, ale neměly by být tím nejdůležitějším. A mezi námi, tak kolikrát ani ty recenze a názory za moc nestojí. Jasně, vždycky je to hodně o subjektivním dojmu, od dané knihy – budeme se teď bavit především v tomhle směru – cosi očekáváme, něco nám slíbí anotace, něco si můžeme domyslet třeba z obálky, ukázek z recenzí ze zahraničních webů nebo jiných médií, něco udělá i samotná marketingová reklama. Nicméně je hrozně důležité uvědomit si jednu věc. Je nutný, a z mého pohledu doslova nezbytný, hodnotit danou knížku především v rámci žánru, do kterého je zařazena. Bez toho totiž jakékoli další hodnocení naprosto postrádá smysl a význam.

Tohle je třeba hodnocení knížky Skleněný trůn, sama bych na to asi nenarazila, protože tohle není vyloženě série, která by mě lákala k přečtení, ale narazily na to kolegyně v práci, takže jsem si dovolila to tu použít, protože je to přesný důkaz toho, co bych vám chtěla sdělit. Jasně, autor hodnocení očividně nebude fanouškem daného žánru, nejspíš bude holdovat úplně jiným žánrům – účet jsem nezkoumala, ale i toho příspěvku mi to přijde celkem jednoznačný. Nicméně si myslím, že pokud se pouštím do knížky, která, jako v tomhle případě, vyloženě nespadá do žánru, který je mi blízký, je třeba k tomu tak přistupovat a kritizovat daný titul za to, že je to hloupatý a že je to dobrý maximálně pro –náctileté čtenářky je vyložená hloupost, protože právě jim je tahle knížka určená. Podle toho je tím pádem taky psaná, postavy tomu tím pádem také odpovídají, stejně tak jazyk, koncepce příběhu a jednotlivé scény, které děj posouvají vpřed. A takových případů je velká spousta.

Právě proto jsem psala, že je třeba při hodnocení té či oné knihy přihlížet k tomu, do jakého žánru spadá a pro jakou věkovou skupinu je určena. Protože je, myslím, úplně jasné, že třeba já jakožto třicítka, která vyhledává těžší a náročnější literaturu a velké příběhy, nedokážu nikdy plně ocenit kvality jakékoli young adult knihy – ať už se bavíme o klasickém letním románku nebo o velké fantasy sáze. V takovém případě mám tedy jen dvě možnosti. Buď se takové literatuře budu vyhýbat obloukem a zkrátka ji nebudu číst, nebo čas od času něco vyzkouším, ale budu k ní přistupovat s rezervou a vědomím, že to nesplní moje kritéria, která na literaturu běžně kladu. A podle toho i danou knihu hodnotit.

Jasně, nemusí se mi líbit, nemusím s ní být spokojená, dokonce mi může připadat hloupá, naivní, nelogická, ale vzhledem k žánru může mít, a dost pravděpodobně mít bude, kvality, které jsou pro něj typické. Tady je pak dobré samozřejmě upozornit na výtky, které k dané knize mám, ale zároveň upozornit na to, že nejsem vyloženě cílovka, že holduju úplně něčemu jinýmu, ale tohle jsem zkusil/a ze zvědavosti, na doporučení nebo z jakýhokoli jinýho důvodu. Aby bylo všem jasný, jak se věci mají. Protože hodnocení, které jsem tu použila jako ukázku nelze brát vážně a člověku dohromady nic moc nedá. Je to v podstatě stejné jako zkritizovat horor, protože byl strašidelný a bála jsem se u něj. Vidíte, jak hloupě to vypadá a zní?

Takže kdybyste brouzdali mým účtem na databázi, můžete velmi snadno narazit třeba na pětihvězdičkové hodnocení u knížky právě pro –teen čtenáře, – jako třeba teď u knížky Do morku kostí – stejně jako třeba u skvělé a poměrně náročnější knížky Směna, která je z úplně jiného ranku, žánru, jazyka, tématu i celkového provedení. A to právě proto, že hodnotím knížky nejen podle toho, jak se mi líbily, ale dbám právě i na hodnocení v rámci žánru. Protože právě ten dělá minimálně polovinu toho, jak na čtenáře daná kniha působí, jak je napsaná a jaký v sobě skrývá příběh.

A teď zásadní otázka na závěr. Podle čeho a jak hodnotíte knížky, filmy, divadlo nebo třeba i hudbu vy? To je něco, co mě vážně zajímá. Tak jestli chcete, dejte vědět. :)