1. Jako spisovatelka už za sebou máš poměrně hodně zkušeností. Navíc teď tak trošku vlastníš Nakladatelství Canc. Máš pro začínající autory nějakou rodu jak pustit svoje příběhy do světa?
Ani ne, jsem takový amatér a furt se učím. To vlastnictví je trochu sporné, když jsem si na to napůjčovala, spíš „provozuju“ :D. Rada určitě je. Pouštějte do světa! Bez toho to nejde. Snažte se je vnutit čtenářům - třeba přes nějakou platformu (klidně WattPad), posíláním, budujte si fanklub, nechte si poradit od chytřejších a hlavně si nemyslete, že první povídku, co napíšete, hned budou nominovat na nobelovku za literaturu. Každý se furt učí a nejvíc se naučí tím, že to prostě dělá. Ixkrát si nabije čuňu, než to přijde. Jo a povídky jsou super věc, raději začněte s krátkou povídkou, nepouštějte se rovnou do pětidílné ságy. Fakt ne.
2. Jaké to je vést nakladatelství? To určitě stojí spoustu práce, času… Proč ses rozhodla založit zrovna Canc, který se zaměřuje primárně na horory, sci-fi, fantasy a podobné žánry?
Já vlastně nevím. Snažím se, plácám se v tom… Nejvíc
přínosná je práce s lidmi, hlavně s autor na jejich textu. To mě
baví. No jo, makačka. Denně tak 6 hodin, což není sranda k regulérní
práci. Jenomže já jsem takový ten samorost, co si všechno si. Takže dělám
účetnictví, daně, mzdy, jezdím osobně na fesťáky, sázím, redaktoruju, občas
dělám psychologickou poradnu autorům, snažím se lidi motivovat, propojovat, … Pravda
je, že se primárně nezaměřuje (jako že na nic), nemáme vyhraněné žánry, které
vydáváme. Spíš tématiku - díla musí být ulítlá, jiná, originální, úchylná,
praštěná, střelená… Prostě vyzobávám kousky, které by se v čistě žánrových
nebo velkých nakladatelstvích nechytly, a to bez ohledu na žánr. Ale všimla
jsem si, že jedna věc všechny vydané knihy spojuje - mix žánrů. Žádná
z knih není jen jeden žánr, nejde šoupnout do konkrétní kolonky. Sci-fi
romantika, LGBT western, fantasy thriller, hororový humor, chystáme třeba
hororovou erotiku, atd.
3. Co bych pro vás jako nakladatelství měla splňovat, abyste mi vydali povídku v antologii nebo třeba knížku? Spousta začínajících autorů se většinou ani nedočká od nakladatele odpovědi a nějaké zpětné vazby. Jak to máte vy v Cancu? Jste krutopřísní nebo se snažíte i pomoct a poradit?
Tohle je snadné. Prostě se účastnit soutěže Cancík a umístit se. Tadá, hotovo. Ale máme v plánu i další antologie. Ty nakladatelství moc nedělají, protože pracovat na jedné knize s třeba třiceti lidmi je očistec - peklo nastává až v rovině účetnictví. Do takové další antologie se člověk dostane tak, že je a) osloven editorem b) vnutí se c) má protekci. S knížkou je to už složitější. Zavedla jsem si čtecí období, takže čtu rukopisy najednou v jeden měsíc, proto jsou u mě dlóóóuhéčekačky. Máme webovou stránku a dole jsou posuvníčky. To jsou rukopisy, co mi přišly a tam můžou autoři sledovat pořadí a hádat, kdy se na ně asi dostane. Dřív jsem poctivě četla všechny rukopisy od začátku do konce a pak psala zpětnou vazbu na několik stran. Když jsem dostala od jednoho z autorů kartáč, že jsem knihu nepochopila a takový rozbor ho nezajímá, posílám rozbor jenom na vyžádání. Ale snažím se poradit.
4. Kromě psaní a nakladatelské práce jsi i učitelka. Vědí tvoji žáci nebo třeba i jejich rodiče o tom, že píšeš? Máš od nich nějaké ohlasy na svoje knížky?
Žáci to vědí, ale nikdo to neřeší. Oni ti žáci obecně moc nečtou a nezajímá je to. A rodiče se zase nezajímají o dětičky, takže to asi ani nevědí.
5. Ty jsi od pohledu hodně kontroverzní a svérázná osoba, která má ohromný množství zájmů a aktivit. Navíc jsi i obrovsky kreativní. Jak se to dá zvládnout tolik životní energie a aktivit?
Jé, díky. Já nevím, nějak přežívám. Jsem workoholik a kde příroda dala, někde zase ubrala. Třeba letos jsem se poněkolikáté dozvěděla, že jsem psychopat (mimo jiné od manžela). Tak jsem zapátrala a asi to bude pravda. Já funguju tak, že když si něco umanu, tak to prostě udělám. A pořád něco dělám, i když třeba nestíhám. Tohle je zapeklitá otázka.
Komentáře
Okomentovat