Princezny, co mají koule a nepotřebují nutně zachránit. Nový retelling je tu!

Retellingy sem nikdy nečetla. Nějak mě to nelákalo. Možná je to tím, že mám ráda klasický pohádky, a když už sáhnu po fantastice, raději volím něco originálnějšího a spíš českýho, než zahraničního. Upřímně, vlastně sem ani nenarazila na český retelling čehokoli, vím spíš o těch zahraničních, ale je možný, že to fakt šlo hodně vzdáleně kolem mě, takže sem si jen nemusela všimnout no. Až doteď a dost možná sem si našla novou zálibu. Zatím mi totiž tenhle styl přišel takovej…jakože, protože by to někdo dělal? Vždyť pohádky sami o sobě skvěle fungují a sou nějak daný. A když chci psát fantasy, tak si přeci vytvořím něco vlastního, s magií, kterou mám ráda, zápletkou, se kterou si můžu dělat relativně, co chci, novými postavami, světem, který má svoje vlastní pravidla, která ještě s trochou štěstí ještě fungují. Takže nač tyhle dva žánry kombinovat dohromady a nějak to patlat dohromady? Aktuálně sem ale dost potěšená, že sem to nakonec zkusila a opět trošku zaexperimentovala. Pokud láska zvítězí je totiž fakt podařená knižní záležitost.

O knížce sem vám už něco málo napsala na instagramu a brzy ji připomenu ještě ve videu, ale protože je třeba, aby byla vidět a dočkala se tak svého vydání, rozhodla sem se jí věnovat dnešní text a dejme tomu recenzi. Autorka je poměrně mladičká slečna, která se rozhodla převzít postavy a motivy z klasických pohádek, které všichni tak dobře známe – a některé z nich patří mezi moje opravdu oblíbené – a tak trošku je převléct do jiných šatiček. Z princezen, které běžně potřebují zachránit, vytvořila válečnice, které si docela dobře umí poradit sami a i když se občas nerozhodnou úplně správně, nemusí mít vedle sebe chlapa s ochranářský komplexem, který přicvála vždycky v tu pravou chvíli. A dost možná se naopak právě ony stávají těmi, kdo danou situaci zachrání.

Pokud láska zvítězí je hrozně zajímavým experimentem, aspoň mě se to tak jeví, protože, jak už sem psala, v tomhle žánru fakt nemám šanci srovnání, což je myslím taky dobře. Máme tu čtyři příběhy, čtyři hlavní hrdinky, který sou poměrně emancipovaný, čtyři podoby lásky, která si občas musí projít zkouškou. A kdo ví? Dost možná si princ svoje prokletí v netvora zaslouží. Dost možná Malá mořská víla proklaje srdce zrádcovského prince, který ji opustil pro jinou…jooo tyhle holky mají docela koule, pokud je to potřeba a rozhodně to nejsou nějaký křehulky, co se s prvním hlasitějším zvukem schovají pod postel nebo za trůn tatíčka krále. A to jakožto ženská, kterou tyhle nedomrlý cácorky hrozně vytáčí, fakt oceňuju.

Je rozhodně znát, že autorka studuje sociální činnost, protože jak psychologie postav, tak i všechna poselství, která tu najdeme, sou do detailu promyšlena, skvěle fungují a plní tak, řekněme tu správnou psychologickou funkci, kterou by plnit měla. Však i v pohádkách v jejich klasickém znění najdeme poučení, radu, možná i směr, kterým se dát v případě, že nevíme kudy kam. A je tedy jedině dobře, že se tohle z autorčiných příběhů neztratilo. Ba naopak. Díky modernímu pojetí, fantasy prvkům a věkovému zařazení, protože, co si budem, tohle není úplně čtení pro děti, ale skutečně spíš pro teenegaři, přináší na český knižní trh něco nového, zajímavého, něco, co má rozhodně šanci moderního mladého čtenáře zaujmout a oslovit.

Co sem si tak všimla, tak sou retellingy docela oblíbené a jak už sem upozornila na začátku, zaznamenala sem spíš ty zahraniční, než české, takže je jedině dobře, že se Bea rozhodla tuhle svoji vizi přenést do reality. Tuhle knížku bych totiž v práci doporučovala fakt moc ráda. Protože krom toho všeho, na co sem se snažila dneska upozornit, je to krásně napsaná knížka, která je velkou ukázkou toho, že Bea fakt ví, o čem chce psát, co nám chce vyprávět a umí zacházet s češtinou tak, aby ukázala její bohatost a krásu. Zároveň ale nic nepopisuje nijak obšírně, košatě, zbytečně…čímž se ještě víc přibližuje těm, kteří chtějí především hezký, romantický příběh plný magie, který zpříjemní okamžiky mezi učením se na zkoušky, sportovním tréninkem nebo pár minutek před spaním nebo při čekání na autobus. A vlastně…i já se k ní možná jednou vrátím nebo ji dám číst svému potomkovi.