Jaký byl Srpen 2024?

Zdar a sílu v sýru všem, co se jich nějak dotknul dnešní den a s ním spojený nástup do školy. Mám takový tušení, že tu takových čtenářů mám docela dost ať už jde o studenty nebo rodiče, jejichž ratolesti budou zase den co den řešit ořezaný pastelky, domácí úkoly, písemky, slohové práce a třeba i poznámky. No, mě zrovna dneska začala tejdenní dovolená, která při troše štěstí vyústí v nástup na nemocenskou s nově vloženým embryem - to by se mělo ukázat tuhle středu, takže držte palce, určitě se všechno zase dozvíte z článku a taky vlogu, který vás zase dávám dohromady. Nicméně, září je tu a tak bychom se mohli lehce ohlédnout za srpnem, co vy na to?

Hrozně fajn bylo setkání s Martinou D. Moriscoo, která do Čech, potažmo do Tábora přijíždí jen jednou za rok, právě takhle v létě. Kdysi se totiž provdala do slunné Itálie a zbytek roku žije s manželem a dětma v Římě. To jí ovšem nebrání v tom psát knížky a dokonce je i vydávat. Takže se tu jednou za rok sejdeme, dáme si kafe, koláč a Martina mi předá svůj nejnovější rukopis. Tím je tentokrát druhý díl o čarodějce Hušperandě, která v každém dílu představí jeden kalendářní měsíc se všemi jeho tradicemi, přírodními obměnami a tak. Ilustrace v ní sou navíc černobílý, takže pro děti krásně fungují jako omalovánky. Tak kdybyste na nový školní rok hledali nějaký milý, jednoduchý a zároveň poučný čtivo, tak tady byste fakt mohli pochodit. A mimochodem, o její tvorbě a životě v Itálii sme společně před lety streamovaly, tak pokud vás to zajímá, můžete se podívat a třeba i zjistit něco novýho.

Musím říct, že právě tahle přátelská setkávání s mýma kamarádama a lidma co mám ráda, mi zvlášť teď dodávali pozitivitu a nějaký odlehčení dní, který po neuspěšným transferu a defacto potratu, i když v hodně brzkém stádiu, nebyly úplně veselý a přívětivý. Ačkoli sem si tohle úplně nemyslela, tak se na mojí psychice a celkový pohodě docela podepsalo, takže jsem byla ráda za oddechový čas, který sme si spolu s doktory dali právě proto abych se dala dohromady, psychicky i fyzicky si odpočala a nějak se obecně zrelaxovala. Což se povedlo i právě díky takovýmhle setkáním, takže nejen Martině, ale třeba i Esterce, se kterou sme oslavily její narozeniny a i ostatním, co se mi snažili udělat radost, patří velké "Díky".

No a samozřejmě se skvěle snažil i Martin, se kterým jsme si vyrazili poprvý do kina - o tom, jak se nám
film líbil sem vám už psala, tak koho článek minul, můžete se k němu vrátit a třeba se k němu i vyjádřit, pokud máte chuť. A protože nám v létě spadnul ze srdce poměrně velkej kámen a zbavili sme se velký starosti, se kterou sem měla spoustu práce, vyřizování a nervů, měla sem jedno velký přání. Vyrazit si do nově otevřený mexický restaurace a dát si tam něco dobrýho. Takže sme si udělali jednu sobotu po práci hezkou procházku a dali si jejich zahrádce fakt fantastický jídlo. Takže jestli budete mít cestu do Tábora, určitě moc doporučujeme Mercado de Mexiko, tam se skvěle a po mexicku nadlábnete a navíc si tam můžete i koupit nějakou omáčku, koření a tak a zkusit pravý Mexiko i doma, pokud ste fanda týhle kuchyně.

Uuuu co dál, co dál? Ehm, v práci hodně práce, to je asi každýmu, kdo je účasten tohohle procesu jasný, lidem to horko asi lezlo na mozek, protože byli jak praštěný do hlavy, - nejradši bych je do ní občas kopla, třeba by se jim rozsvítilo - ale tak to už prostě k práci s lidma patří. K tomuhle mám jedno doporučení, nechovejte se k lidem, co vás v jakýmkoli směru obsluhujou jako pitomci. Ať už máte i nějaký starosti, blbej den, nevyspali ste se nebo cokoli. My sme na tom stejně a taky vás neposíláme do řiti už ode dveří, i když máme chuť to udělat. Což mě ovšem přivádí k tomu, že stěžovat si, když je to adekvátní je na místě. No a ani toho sem nebyla v srpnu ušetřena. Ale kdo by nebyl naštvanej, když se měsíc těší na skvělej film, kterej v rámci artovýho programu dávají jen jeden večer, což vás stojí nějaký koordinační úsilí a pak vám hodinu před projekcí ráčí informovat o tom, že film nebude, protože nebyl kinu dodán? To je něco, co doteď nechápu a považuju to za docela zásadní selhání systému, který by měl fungovat. A ani přístup kina nebyl v tomhle směru k celé věci úplně nejšťastnější a neadekvátní, takže sem v rámci své dopálenosti poslala lehce pasivně agresivní e-mail a doufala aspoň v omluvu nebo náhradu, protože vzhledem k dopravní dostupnosti sem přes hodinu čekala na bus, než sem se dostala domu. Jasně daly sme si s kamarádkou drink, ale i tak mi přijde zcestný nemít v den promítání film, který jsem v programu divákům slíbil. To sem se teď rozvášnila, co? Sorry, ale muselo to ven. :)

Nicméně konec srpna mi to vynahradil, protože byla fakt sranda. S kolegyní Terezkou sme si vyrazily do Prahy na Luxorovou akci ke slavnostnímu otevření Harry Potter koutku v Paláci knih na Václaváku. V rámci práce samozřejmě, ale lítat po Praze a po knihkupectví v kostýmech našich oblíbených postav z Harryho nám přišlo nějak zábavnější, než se mordovat se zbožím a zákazníkama. Sice nám bylo brutální vedro - hlavně teda mě, protože sem jako Belatrix byla dohromady celá oblečená v černý kůži - a ve vlaku zpátky si to dvě smažky rozdávali na hajzlu, - fakt mi bylo líto toho kluka, co dělal průvodčího a musel to chtě nechtě řešit, navíc teda fakt klobouček za to, jak perfektně to zvládnul - ale dohromady to byl moc fajn den a naše kostýmy měly i úspěch, takže spokojenost. Mimochodem vznik tohohle kostýmu si můžete pustit v reels na instagramu. No a v sobotu sme byli s Martinem u mojí tety na domečku, který teď po xletech rekontruuje. Martin hrozně moc pomohl tam, kde bylo třeba, my s tetou uvařili a byl z toho nakonec moc fajn den. V tomhle směru sem na svýho muže fakt pyšná kolik toho umí a jak moc práce za ten den udělala, i když moh doma ležet a po náročným týdnu odpočívat. Tak sme si večer vyrazili na pivo, protože si to fakt zasloužil.

Po letní pauze se teď navíc vrátí streamy s autory, takže určitě sledujte moje ostatní sociální sítě, ať vám nic neunikne a těšit se můžete i na vlogy s knížkama, akcema a nějakýma novinkama z běžnýho života obyčejný holky. Možná budou mít trošku jinou podobu, než doposud, ale o to víc by vás to mohlo bavit. Uvidíme, uvidíme. Září bude hustý, protože mě čekají kontroly v Pronatalu a snad i další transfer, spustí se zase divadelní i knihovní sezóna a navíc bude tenhle víkend skvělý knižní festival Tabook, na kterým nesmím chybět. Takže jestli ještě nemáte plány na víkend, přijeďte k nám a dáme si třeba kafe. :)