Což mě trošku přivádí na myšlenku, že něco takového už sme četli třeba v sérii Hunger games nebo v hodně archaické novele Urban games. A určitě i jinde, řekla bych. Nicméně tohle není utopický svět s podivnými vládci a ještě podivnějšími pravidly. Tohle je svět náš, tak jak ho známe, televizní soutěž, kterou povětšinou většina z nás sleduje z pohodlí gauče a s patřičnými komentáři a radami, ale dohromady nikoho z nás úplně nebere myšlenka vlastní účasti v něčem takovým. Možná nám schází kuráž a odvaha, možná jen nemáme dostatek odhodlání nebo se nechceme ztrapnit před celým národem. No...tyhle věci Zuzana moc neřeší. Má svůj plán, svůj cíl a nenechá si ho nikým rozmluvit. Otázka je, jestli si sama nenamele zobák.
Je fakt, že Hunger Games mě svýho času hodně bavily a když pominu novelu Urban Games, co sem četla o pár let později, nějak mě příběhy tohohle typu míjely. Jooo, je pravda, že sem nijak iniciativně nehledala, ale taky mě žádnej "jen tak" neoslovil sám od sebe. Až do chvíle, kdy mě oslovil Vojtěch Lichý s tím, jestli bych s ním v rámci Pointy nechtěla spolupracovat na vydání jeho knihy. Takže sem si pročetla anotaci i ukázku a musím říct, že už z nich mě tenhle příběh dost zaujal a říkala se si, že by to vůbec nemuselo být marný čtení. A moje intuice se opět nespletla.
Je fakt, že hlavní protagonistka mě od začátku asi do půlky knížky docela dost srala s prominutím. Byla to taková ta hezounká, trochu rozmazlená, namyšlená slepice, který bych někde v hospodě s chutí vrazila pár facek, protože by rozhodně měla pusu plnou debilních řečí, nicméně v průběhu čtení a rozhodně i v návaznosti na jednotlivé události se začala měnit. Na pivo bych s ní asi nešla ani teď, ale rozhodně oceňuju progres, kterým prošla. Zas na druhou stranu, pokud se nechtěla před celým národem ztrapnit, což mi určitě nedopustila, nic moc jinýho jí nezbylo. Zuzana se totiž rozhodla přihlásit do jedný superskvelý reality show, jejíž předchozí série doslova hltala. Sice se tohle její rozhodnutí nesetkalo u jejího nejbližšího okolí s pozitivníma ohlásila, ale sláva, pozornost a hlavně prašule sou pro každýho magora, co nějak nedokáže efektivně naplnit svůj život dostatečně velkou motivací. Zvlášť pro někoho takhle excentrickýho a afektvanýho jako je právě hrdinka našeho příběhu.
Jenže z pohodlí gauče a tepla domova všechno vypadá nějak líp, jednodušejc...všechno je tak nějak víc v pohodě, bez stresu a strachu. Realita je, bohužel, někde úplně jinde a tak si Zuzana docela rychle namele čumák a musí se začít rozhodovat o tom, co je správné, co morální, co naopak až příliš snadné. Protože chce vyhrát, samozřejmě, ale taky by ze sebe nerada udělala neschopnou pipinu.
Big game je fakt knížka, co mě vráhla. Hrozně dobře se mi četla, byla plná akce a zvratů, ale zas ne na úkor ostatního děje. Realistický postavy se vším dobrým i špatným svými různorodými charaktery dodávaly všemu grády a leckdy s příběhem docela zamávaly, takže se prakticky nic nedalo stoprocentně předvídat. A to mám na knihách ráda. Nic jednoznačnýho, dobře zvládnutá psychologická stránka a zápletka, která všechno táhne příjemně a nenásilně kupředu. Tohle dílko se fakt moc povedlo a pokud vás baví právě různý reality show nebo rádi v knihách sledujete vývoj postav v kontextu s dramatičností a akčností, tak tady si v každým případě přijdete na svý.
Komentáře
Okomentovat