V letošním roce jsem se rozhodla, že kromě klasických článků o filmech, co jsem viděla v kině, vám čas od času zkusím nasdílet i svoje dojmy z filmů a třeba i dokumentů, který shlédnu třeba v televizi nebo během nějakých doprovodných programů. No a taky mám stažené nějaké aplikace, kde se takové věci dají užít i pohodlí domova. Budu doufat, že vás tyhle reporty budou bavit a třeba vás inspirují. No a lednový článkem na dokument, který má v iVysílání aktuálně dostupný Česká televize - mimochodem od ní fakt moc doporučuju stáhnout jejich aplikaci, která na program obrovsky pestrá a navíc bezplatná, což by vás mohlo potěšit. :)
Dokument, o kterém bych chtěla dneska mluvit na mě vyskočil právě v aplikaci docela náhodou a musím říct, že jsem moc ráda, protože mi hodně dal. Hlavně teda do budoucna a opět jsem si řekla, že to, jak bych jednou chtěla vychovávat naše dítě a jaký svět bych mu chtěla připravit, je v pořádku a je to přesně to, co dává smysl nejen mě, ale i tak nějak v obecném měřítku. Věnoval se totiž současný mladý generaci a problémům, který musí řešit, trable, před kterými stojí a samozřejmě i dopadům jaké na ně tyhle všechny věci mají. Jak v tom pozitivním, tak i negativním slova smyslu.
Musím v tomhle směru pochválit koncept, kdy v různých záběrech bylo vždycky v rámci diskuse právě se skupinou mladejch lidí otevřený nějaký téma, ke kterýmu došlo právě k nějakými vyjádření a reflexi a zároveň se všechno střídalo se vstupy s terapeuty, kteří se ke všemu vyjádřili právě v rámci svojí praxe a zkušeností. Takzvaný "Sněhový vločky" sou dneska vnímaný spíš negativně, jako generace, která nemá silnou vůli, generaci bez pevné a stabilní psychiky, generaci bez ambicí. Pravdou ovšem je, že ačkoli tahle generace má spoustu svých bolestí a vidí svět, logicky, jinak, než generace jejich rodičů a prarodičů, není tak slabou, jak se může zdát. Spíš naopak. Mluvit otevřeně a veřejně o svých problémech, o věcech, které člověka trápí a jejich intenzivní snaha a silné přání tenhle svět změnit a třeba kvůli tomu i křičet do světa, je otázkou velké síly, sebereflexe a touhy jakékoli změny skutečně dosáhnout. A to je třeba si uvědomit.
Asi se v tomhle směru nevyhneme takovým těm, za mě naprosto hloupým a zcestným argumentům, že dřív tohle nebylo, že porevoluční generace to měla horší a náročnější a nikdo se z věcí nehroutil. Že jsou dnešní mladí rozkolísaní, nevědí co roupama a neváží si toho, co mají - ať už jsou to možnosti cestovat, vybrat si prakticky jakoukoli školu, nebát se veřejně říkat svůj názor... Jasně, může být, ale právě ten teskutečný tlak, který tyhle argumenty na člověka vyvíjí je obrovskej problém. A je to taky jedna z věcí, která tam, právě z úst současný generace, padne hned několikrát a mnoha podobách.
Musí říct, že já sama jsem opravdu moc ráda, že tenhle, poměrně krátký dokument vzniknul a vůbec bych se nebála ho rozšířit a ukázat tuhle problematiku víc. Má totiž jedinečný potenciál rodiče sněhových vloček hodně naučit - naslouchání, pozornosti, volnému hovoru, přijetí problémů, které se jim mohou zdát banální, ale pro jejich děti jsou stěžejní. V tomhle směru to i u nás doma bude na velkou diskusi, protože Martin pořád platí za tu "starou školu" a to v mnoha věcech, kdežto já jsem ta benevolentní volnomyšlenkářka. A ukazuje se to i teď, jsou věci, který prostě neotvíráme, protože bysme se kvůli nim pohádaly. Ale je nám jasný, že na to, možná, třeba, jednou dojde, protože naše potenciální/budoucí ratolest, bude individualita, které je třeba připravit skvělý svět plný možností, svět, ve kterém budou všechny dveře otevřené. Rozhodně se nechci dočkat toho, že u nás vznikne nějaké vakuum, minové pole, na které se nepustíme, téma, o kterém se nebude moct mluvit. I kdybychom se měli pohádat. Ale co je víc, než spokojenost vlastního dítěte?
Komentáře
Okomentovat