Vztek, stres a pronatalí podpora

Nebudu vám nic nalhávat. Ostatně to nemám ve zvyku a navíc, tuhle naší k potomky tu sdílím od začátku velmi upřímně a otevřeně se vším, co k tomu patří. Bohužel to není cesta jednoduchá, je plná čekání, pocitů selhání, smutku, vzteku a občas i zoufalství. No a i dobře míněné rady a slova "útěchy" se holt občas nepovedou a nepadnou zrovna na úrodnou půdu. Ono si totiž okolí často neuvědomí, že to, co je řečeno v dobrém, nemusí tak vyznít. Zvlášť v okamžiku, kdy dotyčný absolutně netuší, čím si zrovna procházíte, protože mu chybí právě ta osobní zkušenost. Což byl, mimo jiné, taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla o té naší cestě začít psát a natáčet videa. Doufám, že tím tak trošku pomůžu nejen těm, co si tímhle vším prochází, ale i jejich okolí, které může být občas necitlivé. I když neúmyslně. 

A co si budem v tomhle případě není důležitá jenom podpora okolí - ideálně se vyvarujte takovým tem řečem typu: "Nesmíš na to tolik myslet." "Hlavně se tím nestresuj." nebo úplně nejhůř "Vždyť máš super život i bez dětí, tak si ho užívej." - a partnera samozřejmě, ale vlastně i kliniky, pro kterou se rozhodnete a jejího personálu. No a tady se mi s každou návštěvou nebo telefonátem potvrzuje, že Pronatal byl pro nás, i když v tomhle směru spíš pro mě, tou nejlepší volbou. Jsou vstřícný, empatický, senzitivní a i na sociálních sítích se mi, respektive nám všem holkám, dostává ohromný podpory, což rozhodně nepovažuju za samozřejmost. Je to obrovskej benefit a už jen ten pocit, že se na ně v těžkou chvíli můžu obrátit a dostane se mi adekvátní podpory, odpovědí na otázky a případně pomoci - třeba jen správně použitými slovy útěchy a uklidnění - je vyloženě k nezaplacení.

Možná i v důsledku podzimních událostí a potratu jsem se přidala do soukromý Protalský skupiny, kde mě teda občas dotazy spolučlenek štvou a přijde mi, že jim chybí víra a hlavně důvěra v lékaře, ale to se dá celkem dobře odfiltrovat. Co je v ní pro mě podstatné, je právě další kontakt s klinikou jako takovou. Ta navíc minulý týden právě pro nás, členky téhle skupiny, uspořádala takový podpůrný stream o tom, jak v období stimulace, čekání na výsledky krve, před transferem i po něm, zvládat právě ten všudypřítomný strach, stres, náladovost... Což je teda něco, čeho se zbavuje dost těžko a co se chca nechca moc vyeliminovat nedá. Brzy nás čeká další, takže se určitě zase hodlám zapojit, protože tohle povídání mi hodně dalo. Minimálně se člověk na víc jak hodinu zabavil něčím intenzivním, vyposlechnul si přesně to, co potřebuje v tuhle chvíli slyšet - to, že mu někdo rozumí, že plně chápe jeho pocity a co je důležitější, i to, že všechny pocity jsou adekvátní a na místě - a navíc se naučil s nima nějak pracovat a přijmout je jako součást procesu, nikoli jako nepřítele.

A protože mi to vážně přišlo důležité a navíc jsou to cviky a triky, který se dají použít kdykoli, třeba i v náročném a stresovém pracovním prostředí nebo komplikovaných životních okamžicích, říkala jsem si, že vám tu sdílnu to, co tak nějak dává smysl mě a s čím jsem se dost potkala.

1. Mimdfullness - tohle je teď celkem trend a existuje na to hromada knížek, který, aspoň jak jsem v práci vypozorovala, jsou dost oblíbený a čtený, takže nějak počítám s tím, že by někdo tuhle metodu, jak se s věcma vypořádat neznal.

2. Body scan, bdělá chůze a čtvercové dýchání - tyhle tři věci se mi dost pojít dohromady a navíc jsem se přistihla, že je, částečně, využívám už roky aniž bych to věděla a dělala to nějak cíleně. První metoda se dá dělat v leže nebo v sedě a v podstatě jde o si v suchu scenovat vlastní tělo kousíček po kousíčku, zjistit, kde mě bolí, kde mě loupá, co mi zrovna vadí, přijmout to a říct si, jestli s tím dokážu něco udělat. Je to takový podivný způsob meditace, řekněme, kdy se fakt bezmyšlenkovitě soustředíte na sebe. S tím vlastně trochu souvisí i čtvercový dýchání, který já sama kvůli srdci a komplikacím s jeho onemocněním spojenými nezvládám, protože jde o to se nadechnout na 4 sekundy, zadržet dech na 4 sekundy, vydechnout na 4 sekundy a zase zadržet dech na 4 sekundy - to prostě nedávám, ale zmiňuju to tu proto, že mi přijde důležitý se právě naučit správně dýchat. Tak aby vám bylo dobře, aby vás právě nějaké koordinovanější dýchání právě třeba během Body scanu uvolnilo a tak, zkuste se na to soustředit.

No a bdělá chůze? To je vůbec nejlepší věc. Jde o to, že si fakt při procházce uvědomujete každý krok, zas je fajn si tu toho hezky dýchat, poslouchat zvuky kolem - já si třeba při chůzi městem pouštím buď hudbu nebo audioknihy, protože mě rozčiluje všeobecný lidský kafrání a třeba i debilní konverzace v MHD, takže se to tímhle snažím vyeliminovat, když jdeme u nás, skoro na vsi, s Martinem, tak si třeba jen povídáme nebo jste i úplně zticha. Zkrátka je důležitý vnímat tu činnost jako takovou každým kouskem chodidla, sluchem, dechem...očima, když je na co koukat a je to tak nějak očím lahodící. Já sama chodím třeba každý ráno do práce pěšky a příjemnou, pomalou chůzí je to moc fajn, téměř relaxační dvacetiminutová procházka, kdy se docela hezky na ten den nastartuju. No a když je možnost, tak si dám procházku i domů po práci, což mi zas po náročném dni hezky pročistím hlavu, nějak si ten den zrekapituluju a domů přijdu aspoň trošku vyklidněná. Tohle fakt doporučuju, když děláte s lidma, člověk se moc pěkně vyluftuje a tak nějak vysype bordel z hlavy.

3. Režim sanatorium - tohle je název pro danou aktivitu úplně všeříkající. Potřebujete být třeba po potratu sama, s nikým nemluvit, neodpovídat na otázky a jen ležet, brečet a tak nějak si to všechno odžít? Ideální je buď fakt vypadnout, já osobně na podzim dost přemýšlela nad tím, že napíšu svýmu bejvalýmu, který se svým současným partnerem provozuje Boudu Budku, - takovou příjemnou, romantickou budku uprostřed lesů s veškerým klidem, ale zároveň i komfortem, který si na romantický víkend nebo třeba i relax s kamarádkama můžete přát - ale nakonec mi stačilo to, že jsem většinu dne byla doma sama a taky to, že je Martin docela empatickej člověk, kterej mi ten klid fakt dopřál. A jestli nemáte možnost takhle "utéct", zkuste se jen pomyslně obklopit virtuální bublinou, s nějakou hezkou vůní třeba a v ní si nějak hezky hibernovat a relaxovat. A nemusíte být jen po potratu, ale dá se to využít i v okamžiku, kdy se chcete, třeba i na chvilku, trochu oddělit od okolního světa a jeho všudypřítomnýho hluku.

Nemám tušení, jestli takovouhle pomoc a péči poskytují i jiný kliniky, ale já sama si týhle Pronatalský - mimochodem mají na webu i skvěle vedený blog, kde si můžete počíst hromadu článků, který vám na týhle cestě plný hrůzinců, ale i radostí, můžou pomoct, hrozně vážím. Rozhodně to neberu jako samozřejmost, spíš jako příjemný a moc důležitý nadsrandart, kterým si právě tahle klinika u mě získala další plusový body. Protože právě takováhle péče a podpora je to nejvíc, když nepočítám samozřejmě tu lékařskou a profesionální stránku věci, obrovsky důležitá věc, která, alespoň pro mě, vytváří právě ten velký pocit důvěry, který je v případě podstupování IVF neskutečně důležitěj.