1. Martine, vy máte na kontě dva sólo romány, jeden ve spolupráci s Míšou Merglovou a taky hromadu povídek. V čem z toho všeho se v rámci psaní a celkové tvorby cítíte tak nějak líp, komfortnějc.
Jsou to různé disciplíny a každá má svoje. Řekl bych, že v současnosti se nejkomfortněji cítím při psaní románů, protože se v nich můžu všestranně vyřádit. Na druhou stranu mám rád mantinely povídek – to, jak člověka vedou k minimalismu. Problém je, že jsem schopný na nich sedět déle, než jiní autoři na románu, takže to je hendikep. Ale ještě tak dvě tři bych před smrtí stihnout mohl.
2. No a je velký rozdíl v tom psát román a nebo právě povídku do nějaké antologie, které většinou bývají nějak tématicky laděné?
Román, kromě toho, že je delší a dovoluje vám vyprávět komplikovanější příběh, obvykle vzniká zcela ve vaší dikci. Později do hry vstupuje redaktor, ovšem i ten se snaží vyždímat co nejvíc z vaší vize. Povídku do antologie tvoříte v rámci určitých omezení – těmi může být třeba zmíněné téma, délka nebo i to, že vás s podobným námětem předběhne jiný autor. Ale jak jsem zmínil, ta omezení jsou vlastně fajn. Nutí vás vymáčknout ze sebe kreativní řešení.
3. Když pominu spoluromán Planetární rachot, kterému se více budeme věnovat v jedné z epizod podcastu Skleněná slova, vyšel vám loni román Láska, smrt a všechno zlý, který v sobě mísí horor, thriller, hrajete si v něm i s detektivní zápletkou. U čtenářů se, nutno dodat, těší velké oblibě, jak ho ale vnímáte vy sám? Odkud se vzal nápad sepsat takový příběh?
Prokletí pro všechny byla hororová kriminálka, s Láskou jsem chtěl udělat to samé pro klasickou detektivku ve stylu Agathy Christie. Dostal jsem nápad na příběh, ve kterém se pozůstalí sjíždí na pohřeb – a jeden z nich je upír. Původně jsem myslel, že z toho bude povídka, ale celkem brzy, po pouhých, ehm, 100 stranách, jsem pochopil, že mám materiálu víc. Čtenáři to naštěstí kvitovali. První náklad se vyprodal a letos na jaře jsme knihu dotiskovali.
4. Tahle knížka se dočkala i audioknižního zpracování v podání Matouše Rumla. Co jsem se dívala, tak se na poli audioknih stala i bestsellerem, což je, myslím, velký úspěch. Co na ní říkáte? Podílel jste se třeba nějak na vzniku, výběru předčítače…
Stal se z ní bestseller na platformě Audiolibrix v kategorii horory, což je důležité kritérium, ale rozhodně bylo příjemné chvíli trůnit vedle Lovecrafta a Prokletí Salemu. Na výběru interpreta jsem se přímo nepodílel, nicméně mi vesmír vyšel naproti, protože jsem si na základě animovaného hororu Třída smrti moc přál právě Matouše Rumla. Ta informace se nějak dostala k redakci vydavatelství OneHotBook a zřejmě jim to nepřišlo jako úplně marný nápad. Jsem za to moc vděčný, protože Matouš svým projevem knize dodal kouzlo, jaké by se mi v textu nikdy zachytit nepodařilo.
5. Jasně, nová knížka je na světě chvilku, ale i tak se zeptám. Máte v záloze nějaký další příběh, povídky nebo třeba jen nápad, se kterým by se dalo do budoucna pracovat?
Nápadů spousty, času nemnoho. V současnosti pracuji na lovecraftovském hororu. Zatím nemá oficiální název, ale jeho tématem je kulturní apokalypsa a je inspirovaný knihou Tenkrát v Hollywoodu od Quentina Tarantina a romány Stephena Grahama Jonese. Hned potom se pustím do příspěvku do série Kladivo na čaroděje a pokračování Planetárního rachotu. Jestli se z toho nezhroutím, všechno vyjde příští rok.
Komentáře
Okomentovat