Jak na kočku a její osobnost?

Dneska to bude o kočkách. O tom, jaký to je mít je v životě, po boku, mít z nich parťáky, kteří jsou velmi často přehlíženi a brány za ty, kteří toho vlastně zas tolik nepotřebují. Kočka je, třeba oproti psu, mnohými lidmi vnímaná jako domácí mazlíček, který je tak nějak samoudržitelný a dohromady mu stačí plná miska a čistý písek. Možná občas pohladit, když sám chce. Faktem je, že kočky potřebují úplně stejnou lásku, péči a pozornost jako kdokoli jinej. Jasně, jsou to osobnosti, to jim nikdo nemůže upírat, nicméně, mnohé z nich jsou větší a lepší společníci, než kterýkoli pes nebo králíček. Právě o kočkách jsou i povídky od Ludmily Anny Lukášové, který bych vám dneska ráda představila.

Na téhle sbírce já jsem měla už tak trochu možnost spolupracovat při jejích přípravách a moc si toho cením. Díky tomu se mi totiž jednotlivé příběhy o kočkách, pro kočky a vyprávěné kočkami, dostaly do rukou o dost dříve, než vy a musím říct, že v tu dobu mi hrozně zvedly náladu a v mnohých příbězích jsem viděla nejen vztah sebe a Vincenta, - to je můj kocour, kdybyste to náhodou nevěděli - ale i povahy koček mých přítel nebo těch, které mi životem v naší rodině prošli od raného dětství. A nebylo jich úplně málo, každá byla jiná, výjimečná, samotářská i hravá, Vincent je třeba hodně kočko-pes a bez něj se ani nevyčurám, protože ho mám pořád za patama. Kočkám a kocourům je zkrátka třeba rozumět a naslouchat a i týhle dovednosti se každý z nás musí naučit. No a právě tahle knížka vám v mnohém může být skvělým průvodcem. 

Celou dobu říká, že jde v podstatě o povídky a určitě to tak můžeme brát, nicméně autorka zvolila poměrně originální způsob, jak život, povahu a moudrost koček člověku přiblížit. Život by měl mít devět koček je totiž jistým způsobem přednášek a promluv koček k člověku, díky nimž máme jedinečnou možnost nahlédnout, tak nějak fabulativně, jistě, do myslí koček, do jejich vztahů k nám lidem, do jejich potřeb, tužeb, úvah...v podstatě nám kočky samotné dávají touto knihou návod sami na sebe a my bychom si toho měli považovat stejně jako toho, že nás kočky berou na vědomí.

Některé příběhy v téhle knížce jsou humornější, některé vážnější, některé sarkastické, možná až výsměšné, protože mi lidé, jsem jen hloupí poddaní, kteří mohou být rádi, že s námi kterákoli z koček vůbec sdílí naši domácnost. Je fakt, že zapřisáhlí milovníci psů nebo ti, kteří zvířatům neholdují vůbec, si zrovna moc nepočtou, ale zas nepředpokládám, že takoví lidé sáhnout po ryze kočičí knížce. Zvlášť, když je psaná samotnými kočkami a tím pádem je dost svérázná a osobitá, což rozhodně není styl, který pásne každému. Já si v každým případě čtení moc užila a rozhodně můžu knížku vřele doporučit. Takových je na trhu velmi málo a tak bychom si každé nové měli považovat. 

No a pokud už máte třeba přečteno nebo se na čtení chystáte, mrkněte třeba i na rozhovor s autorkou a rozhodně nezapomeňte být na slavnostní autogramiádě, která proběhne 2.9. od 16:00 v CoffeeCat v Olomouci. Tam já tedy být nemůžu, protože ten víkend probíhá v Táboře velký literární festival, na kterém nesmím chybět, nicméně vy určitě vyražte. Věřím tomu, že to bude skvělý a navíc, knížku si tam budete moct nejen pořídit, ale nechat si ji i podepsat a s autorkou si o kočkách a jejich vztahu k lidem otevřeně popovídat.