1. Tome, především moc díky, za tvůj čas v rámci dnešního rozhovoru, moc si toho váží samozřejmě. Já jsem vás prvně zaregistrovala jako jednoho ze členů ansáblu skvělýho projektu Listování a tak bych ho dneska nechtěla opomenout. Jak to vlastně vzniklo, že tě Lukáš do tohohle projektu, zatáhl, řekněme.
Mě oslovil Pavel Oubram, když Lukáš odešel do Brna a chyběl jim člověk v Budějcké buňce na knížku Hodinový strojek. Nejdřív se mi moc nechtělo, protože jsem radši chodil se psem do lesa, ale nechal jsem se přemluvit a dodneška nelituju, protože LiStOVáNí je fakt super projekt a komunikace s divákem je tam mnohem přímější a upřímnější než v divadle. Takže mě to velmi baví, naplňuje radostí a Lukáš je skvělej principál.
2. Kromě toho jsi ale i divadelní a filmový herec a nově jsi začal namlouvat audioknihy. To chce asi skvělý time management, ne? Aby se to všechno dalo nějak stíhat i stran příprav, nastudování scénářů…
Co se týče časový organizace, to je věc, kterou aktuálně řeším a pociťuju mírný nesouhlas s Pánembohem, že neposkytl tomu krásnému dni alespoň 48 hodin. Byl taky zázrak, že v plným diáři jsme našli těch 5 termínů na natáčení, ale věci, které se mají stát se prostě asi stát musí. Taky spolupráce s One hot book byla báječná.
3. No a co ty audioknihy? Jak ses k tomu dopracoval? Pokud vím, máš zatím zkušenost se dvěma a to povídkovým sborníkem Sudety a románem Jako po drátku. Jaký to bylo tedy pracovat na takhle silných příbězích?
Na audioknížku Jako po drátku mě oslovila pro mě nejlepší divadelní a rozhlasová režisérka a můžu říct i kamarádka Natália Deáková a tím mi splnila můj sen, protože jsem četl už asi v 5 letech a knížky miluju. Miluju práci v rozhlase a mluvené slovo v audiu a postava Zoltána, tuláka, cigána, z této knihy, který hledá své místo v tomto světě mi byla blízká a protože mě Natálka zná, tak mi ho s důvěrou svěřila a snad jsem to zvládnul se ctí. A protože jsem asi celkem zdatnej a rychlej, časově jsem se ještě vlezl do povídkové knížky Sudety v povídce Mandl od Jakuby Katalpy, která mě taky moc bavila a byl jsem si u ní už jistější a klidnější.
4. Je velký rozdíl v tom učit se nějakou filmovou nebo divadelní roli a připravovat se na čtení knížky? Chce to třeba jinou průpravu, přístup…? Přeci jen i v té audioknize je dobré tak trošku hrát, měnit třeba hlas podle postav, okolností, změny atmosféry jednotlivých scén…
Rozdíl mezi učením textů pro divadlo a pro film rozhodně je. V divadle je to o tom, co nejdřív text narvat do zadního mozku, abys mohl začít hrát v situaci a ne lovit v paměti, co máš vlastně říkat. A to filmování se vlastně teprve učím. Takže je brzo na nějaký hodnocení z nadhledu. příprava na audioknížku je v tom, mít povědomí o textu, o tom, co bude následovat a zároveň se tím nechat překvapovat. V nahrávacím studiu jsi jenom s mikrofonem a jak někdo krásně vyjádřil, ideál je dostat se do stavu, kdy ten mikrofon v podstatě oplodňuješ příběhem, který se rodí tady a teď. Když se ten stav podaří, jsi médium přiběhu a když ne, tak doufáš, že to snad nebude vadit. Ale od toho tam je režisér, který to hlídá a mistr zvuku. Ale každej herec to asi má jinak. Jeden známej interpret, kterýho nebudu jmenovat, si dopředu nic nečte a je geniální.
5. Tahle otázka je asi předčasná, ale přesto. Je třeba nějaký příběh, který byste si přál namluvit? Něco, co vás samotného literárně tak nadchlo, že by bylo splněným snem propůjčit tomu svůj hlas a vnést do toho něco ze sebe?
Chtěl bych namluvit román Sestra od Jáchyma Topola, ale ten už je myslím nahranej. Aspoň zkrácenej v rozhlase. Zkoušel jsem to poslouchat, ale interpret nečetl srdcem, tak jsem to nechtěl protrpět a nedoposlouchal ji. To byla knížka, u který jsem se poprvý po dočtení katarzně rozplakal a moc mě mrzelo to načtení. Spálená šance.
Komentáře
Okomentovat