Prokletí daru má možná trochu nešťastný název, který je v rámci celého příběhu lehce zavádějící, nicméně jde opravdu o moc prima text, který má nejen zajímavou a poměrně dost napínavou a dramaticky se vyvíjející zápletku, ale taky hlavní protagonistky, který jsou...řekněme dost rozdílné na to aby čtenář čas od času nezapochyboval nad tím, jestli jejich vzájemná spolupráce vůbec přinese kýžený efekty. Tím spíš je čtenář tak nějak nenásilně nucen číst dál a poznat je dostatečně na to aby poznal nejen to, co je rozděluje, ale taky to, co mají společného. I když si každá o té druhé myslí, že je podivná mešuge, se kterou ji nepojí ani ta nejmenší drobnost.
Na tomhle příběhu, jehož délka je na prvotinu tak akorát, což není zrovna pravidlo, je hodně znát, že má jeho autor nejen dost načteno - a to nejen v žánru, ale i v obecné rovině - a zároveň se ve svém životě i studiu věnuje různým formám umění. Pro tohle má tak nějak vrozený cit, což je znát nejen na jazyku a skladbě vět, ale i na vykreslení jednotlivých scén a v neposlední řadě i psychologii postav, které nejsou jedna jako druhá. Což je další věc, kterou je na Prokletí daru třeba ocenit, - minimálně já ho cením - protože tohle rozhodně nejsou věci, které by začínající autoři zvládají. Ostatně, tohle často nejde ani zavedeným, vydávaným a na nejrůznějších knižních platformách chválených knih, to si pojďme přiznat.
Možná by stále za to vám trochu přiblížit děj, co? Ať víte, co vás kromě toho všeho, co už jsem tu popsala čeká. Mnooo. Tak ale jenom v krátkosti - pokud zatoužíte po ukázce, která vám prozradí víc, mrkněte na profil knížky, tam najdete všechno, co potřebujete. Sice jsem zmínila, že jde o fantasy, nicméně nejde o takovou tu středověkou klasiku plnou rytířů, draků, trollů a lesních příšerek. Tohle je něco úplně jinýho, i když kouzlům a magii se samozřejmě nevyhneme. Hlavními protagonistkami jsou dvě čarodějky - samotářská a svůj klid milující Mnou, která si žije svůj poklidný a nikým/ničím nerušený život a mladá, volnomyšlenkářská a trochu poťouchlá Esme, která si v mnoha ohledech stále ještě udržuje mladickou nerozvážnost, rozjuchanost a...no, slušně řečeno, v něčem je trochu jelito a tak trochu nemotora.
Nicméně právě tyhle vlastnosti dodávají Esme na zajímavosti, vtipu a jakési líbivosti. No a její hubatost a otevřenost ji svým způsobem zajistí místo v životě Mnou. Bez toho by totiž nikdy nezaklepala a její dveře a neřekla něco ve stylu: "Ahoj, sem tady, přijde mi super, jak kouzlíte a chtěla bych být vaší žačkou." Jasně, když vám před prahem stane někdo takový, tak se asi na rychlou reakci jen tak nezmůžete, ale...ale něco v tý holce asi musí být, protože jinak by se jí Mnou dokázala poměrně elegantně zbavit. No a přesně v tomhle okamžiku začíná celý to velký dobrodružství, který vrcholí s příchodem tý nejtřeskutější zimy na světě. Ta totiž přináší nejen chlad, mráz a jistou smrt ve sněhové závěji, ale...ale má i moc přivádět zpátky ty, kteří už měli být dávno mrtví a v poklidu odpočívat hluboko pod zemí. Nepříjemná věc, co?
No a víc vám neřeknu, protože byste při čtení nebyli překvapený a napnutý jako já, když jsem tuhle knížku četla. A to napětí v tomhle případě fakt stojí za to, protože sledovat spolupráci těhle dvou, schopnost Mnou mladou Esme naučit tomu, co je pro ni přirozené a navíc trpět popisy neskutečnýho mrazu - jako by ten, co je venku nebyl až dost - je fakt hodně zážitkový. Prokletí daru je příběh o...nechte mě chvilku přemýšlet jo?...o překonávání vlastních hranic, řekla bych. O přizpůsobení se, schopnosti své znalosti předat dál a zároveň se dostatečně otevřít druhým na to aby i oni vás něco naučili, o bolesti duše, která se nemizí, i když si to moc přejeme a taky o boji dobra a zla, přičemž oba tyhle aspekty mají různé podoby, které se dají jen velmi těžko rozeznat.
Prokletí daru je to vážně krásnej, v mnoha směrech dojemnej, napínavej a stejně tak i poučnej příběh, kterej má velký potenciál nejen pobavit a zajmout, ale taky svoje čtenáře mnohému naučit, pokud budou číst i ten nevyslovený příběh uvnitř příběhu. A ještě jednu věc na závěr, kterou mi autor udělal ohromnou radost. Já si ke čtení vždycky s chutí pouštím nějakou muziku. Trávím dost času jeho výběrem, protože potřebuju aby mi sednul do nálady, fungoval s příběhem, který se zrovna chystám číst a tak nějak ho doladil a podtrhl. Ostatně, tomuhle svýmu zvyku jsem věnovala i speciální playlist v rámci svých videí na YT, kde můžete sledovat nejen knížky, které jsem za určitou dobu přečetla, ale taky slyšet muziku, kterou jsem ke čtení poslouchala.
No, v tomhle případě mi to hledání a ladění ideálního doprovodu autor usnadnil, protože sám vybral a nakombinoval ty nejlepší a nejvhodnější interprety jejichž hudba splnila a stále plní přesně to, co má. Celý příběh tím dostává nový náboj, atmosféru a celý požitek z příběhu je tak hned o kousek lepší a zajímavější. Takže pokud se rozhodnete Prokletí daru podpořit a následně i číst, určitě si ke čtení tenhle playlist pusťte, je to skvělý a i já přišla na nové interprety, kteří mi určitě zpříjemní nějakou další knížku. :)
Komentáře
Okomentovat