Dospívání za minulého režimu

Pomalu a jistě pro vás chystám první audioknižní video letošního roku - do té doby si můžete pustit třeba to, kde vám představuju deset těch nejlepších audioknih za rok loňský a třeba načerpat nějakou inspiraci. Té totiž nikdy není dost, to si nebudeme nic nalhávat. No a protože sem se i letos rozhodla plnit, tak nějak volně, audioknižní výzvu, říkala sem si, že by nebylo od věci, vám o audioknihách, které do ní zařadím, zase něco málo napsat. Loni jsem vždycky jeden článek, věnovala třem příběhům, letos se každý dočká svýho vlastního prostoru, což mi umožní vám ho představit víc a nějak se k němu blíž vyjádřit. A dáme tím pádem prostor i autorům a předčítačům, což je taky moc důležitý, řekla bych.

Dnešek bych ráda věnovala poslednímu románu Pavly Horákové, který byl koncem loňského roku docela vidět, spousta z vás ho určitě dostala pod stromeček a někdo, jako třeba já, se do něj pustil právě jako do audioknihy. Která je, mimochodem, fakt skvělá. S autorkou jsem na instagramu začátkem roku pořádala i stream, takže koho minul, máte samozřejmě i zpětně možnost si ho pustit a dozvědět se něco nejen o tomhle konkrétním příběhu, ale i autorčiných předchozích románech a trošku i o práci překladatelky. Bylo to moc příjemný povídání, který vám a ostatně i mě, přineslo do povědomí o současné české literární scéně spoustu zajímavého. Tak mrkněte a dejte vědět, jak se vám stream líbil. No a teď už k audioknize a tak trochu i obsahu románu Okno na západ.

Nutno říct, že jsem kdysi dávno od autorky slyšela její román Teorie podivnosti a po celou dobu jsem si říkala, jak je fakt podivná kniha, co tím ta ženská vlastně sleduje a kam se to všechno bude ubírat. Docela mám teď i chuť poslechnout si ho znovu, protože věřím tomu, že s takhle velkým časovým odstupem v ní najdu zase něco jinýho, novýho, zajímavýho...něco, čemu jsem třeba tenkrát nepřikládala tolik důležitosti nebo tomu nevěnovala dost pozornosti. V tomhle ohledu je to s audioknihama úplně stejný jako s klasickýma knížkama - i ty sou na druhé nebo i páté přečtení jiné, než když je čteme poprvé. No...uvidíme, na to je teď čas, mám k poslechu spoustu jiných skvělých příběhů. Ale dám určitě vědět až ta situace nastane - a určitě se nebojte se mnou sdílet i svoje dojmy s tvorby téhle inteligentní a talentované české autorky, já budu jedině ráda.

Okno na západ sem chtěla číst už jak vyšlo, nicméně bylo třeba ho odložit kvůli velkému množství Pointových projektů a dalších závazků, které jsem v té době měla a konec roku, jak už víte, je v knihkupectví vždycky extrémně hektickej. A já si tenhle příběh chtěla užít a věnovat mu dostatečnou pozornost. Přeci jen nejde úplně o oddechovku, kterou člověk slupne za víkend. Ba právě naopak, tohle je dost intenzivní kniha, která upřímně, otevřeně a bez pozlátka ukazuje život a především dospívání normalizačním Československu, což rozhodně nebyla jednoduchá doba pro nikoho, natožpak pro děti, kteří pomalu vyrůstají v bláznivé puberťáky, ze kterých dospějí v poměrně vyrovnané dospělé. I když si každý z nich do života přináší nějaké to trauma - ať už ve formě šikany, nestabilního rodinného zázemí nebo ideologie, která jim byla od malička poměrně intenzivně vtloukána do hlav a zakořenila dost hluboko na to aby na její vytržení stačily jen hrabičky nebo roundup.

Co je na tohle románu třeba opravdu vypíchnout je nejen skvělý literární styl a sloh, o tom vůbec není třeba diskutovat, ten autorce nikdo nemůže upřít, - ostatně za Teorii podivnosti dostala i ocenění Magnesia Litera, což taky ledacos dokazuje - ale především výborné a velmi realistické vykreslení doby se všemi jejími dopady na obyčejné lidi, politickým děním, tehdejší módou i možnostmi, které nebyly zrovna velké. Ty máme možnost sledovat pohledem dětí - navíc kluka a holky, což fakt kvituju, protože každý z nich jednotlivé okamžiky a "výdobytky" doby vnímal a prožíval jinak - a okrajově i očima jejich rodičů a ostatních dospělých, kteří jim více či méně vstoupili do života. Díky tomu dostáváme poměrně širokospektrý obrázek toho, jak zásadní osmdesátky vnímali lidé z různých společenských vrstev, které tehdy - a vlastně i dnes - určují jakého se člověku dostane vzdělání, pracovních možností a s tím i spojených příležitostí třeba k cestování nebo k přístupu k věcem, které jsou pro jiné nedostatkovým zbožím.

Vzhledem k tomu, že tu máme dva hlavní protagonisty a tím pádem i dva vypravěče, kteří se poměrně rovnoměrně střídají ve vyprávění, bylo při tvorbě audioknihy celkem na místě vybral pro její načtení i dva předčínače. Volba tentokrát padla na Kláru Suchou v roli Marty - v jejím podání už sem pár příběhů slyšela a v letošním roce si ještě rozhodně chystám něco poslechnout, protože má na kontě poměrně zajímavou a žánrově i pestrou škálu příběhů, přičemž některý mě fakt lákaj - a Martina Písaříka v roli Davida. I s jeho hlasem a přednesem mám nějaké zkušenosti a určitě se ním zase v nějakém příběhu potkám. Schválně mrkněte na odkazy, ať víte, za jakými příběhy jejich hlasy stojí. Třeba už ste nějaký slyšeli a třeba se vám i líbil - klidně napište ať se inspirujeme navzájem to není nikdy od věci a určitě i ostatní, co to tu dneska čtou si rádi nechají něco doporučit.

No a musím říct, že tihle dva to všechno vyprávěli s takovou samozřejmostí a procítěností, že sem jim věřila úplně všechno. Každou radost, každý trápení...navíc se skvěle popasovali i s postupným psychologickým vývoje postav, který samozřejmě souvisí nejen se změnou chování, ale i výrazivem, polohou hlasu... Jasně, tady hodně záleží na tom, jak to autorka napíše, ale něco napsat je jedna věc, ale vtisknout takovému textu hlas, emoce, ducha a další prvky, které dělají audioknihu audioknihou, je zkrátka a dobře věc druhá. Dobrý, případně skvělý herec totiž každému příběhu dodává přidanou hodnotu a vnáší do něj cosi navíc. Právě proto audioknihy tolik miluju.

Mimochodem audioknihám a jejich výrobě bych se na streamech i v podcastu letos ráda věnovala víc a třeba si pozvala k rozhovoru i nějaké herce, díky kterým si v téhle formě můžeme vychutnat spoustu skvělých příběhů, tak snad to klapne a ukážu vám tenhle skvělej svět zas z trochu jiné perspektivy. Trošku už jsem začala rozhovorem s Josefem Kudláčkem, který načetl satiricky hororový román Nekromant Johanes Cabal a pokračovat budu už brzy streamem s Ivanem Dachs Hladíkem, který je nejen vášnivý čtenář, ale taky autor a především, především má k audioknihám opravdu blízko. Takže vás tímto srdečně zvu a víc informací máte v události. :) No...a o nějaké další zase příště. Do té doby sledujte třeba můj instagram, tam máte všechno hezky z první ruky.