Právě dnešní článek bych ráda věnovala téhle knížce, jejím postavám, kterých tu není zrovna málo vzhledem k celkovému rozsahu celého příběhu a velmi zajímavému příběhu a budu doufat, že jím nadchnu všechny fanoušky fantasy příběhů, magie a základních principů, kterých je třeba si vážit, nějakým způsobem je ctít a ideálně je předávat i dál. A teď pevně doufám, že sem upoutala vaši pozornost a budete číst dál. No a brzy vás taky čeká rozhovor s autorkou, který vám celý příběh a motivy v něm obsažené přiblíží víc a na celou zápletkou se podíváme zas trochu jinýma očima.
Nicméně dneska to bude hlavně o mém postoji k tomuhle textu i když poměrně okleštěně, protože všechno se tu, logicky obsáhnout nedá - no, víc vám řekne taky vlog, který jsem o téhle knížce natáčela a kde vše reflektuju tak nějak za čerstva a aktuálněji. A i když si poznámky k těmhle svým článkům připravuji vždycky během čtení abych měla aspoň nějakou kostru a zaznamenala to, co mi v tu danou chvíli přijde důležité, mám dojem, že právě ve čtecích vlozích můžete sledovat zas trošku jiné myšlenkové pochody a postoje, které si k té či oné knížce vytvářím. No, nic, jdeme na ty pocity a děj, ať se o tomhle příběhu aspoň něco dozvíte.
Tereza Klicperová si tady nestanovila úplně jednoduchý úkol, řekla bych, respektive se ho rozhodla zpracovat na velmi malém prostoru, což může být na jednu stranu ohromná výzva, které se autor zhostí se ctí a svému příběhu díky tomu dodá hustotu, grády a tu správnou emotivní sílu. Na stranu druhou to může být docela problém, kdy není vše řečeno, děj může být uspěchaný, potenciál nevyužitý. Upřímně si úplně na sto procent nejsem jistá, která z těhle dvou možností a variant je případem právě knihy Probuzení lvice. Což je něco, co bych tu chtěla zkusit nějak popsat a zreflektovat, takže budu doufat, že se mi to podaří. Ono tohle taky není zrovna jednoduchá disciplína, vyjádřit se ke knížce, ke které chováte vlastně dost rozporuplné pocity. Ale zkusím to.
Co mi přišlo hodně zajímavé, byla vzájemná provázanost jednotlivých protagonistů, - těch tu máme celkem pět a každý je velká osobnost a individualita - které spojuje jeden jediný člověk. Margot, která je jakousi červenou nití celého příběhu, možná trochu paní Colombovou, šedou eminencí, což je vlastně dost lákavý a je to jeden z těch tahounů, který vás vede příběhem dál a dál, protože ji chcete poznat za každou cenu - minimálně já sem to tak měla. Nicméně svět ve, kterém se tahle nesourodá parta lidí potkává není tak úplně tím, jakým se zdá být, má svoji druhou stranu, řekněme, svůj naprostý protipól.
Vedle našeho světa, toho jaký známe, i když v knížce už odbývají dny, týdny a měsíce roku 13 898, což je taky zajímavý aspekt, který můžeme v rámci pokroku, mezilidských vztahů, technologií a dalších aspektů pozorovat, totiž existuje svět mágů, kouzelníků a čarodějníků, kteří mají jiný rok, jiné století, jiné možnosti, schopnosti - a vlastně svým způsobem trochu zlenivěli v tom se ve svých dovednostech zlepšovat, vychovávat ve svých hodnotách další generace, trošku se starat o svoje tradice i svět, který jim byl dán. Tenhle aspekt se mi, mimochodem, dost líbil, protože primárně bychom v rámci takových světů a jejich neodvolatelného střetu očekávali spíše opak, takže tenhle zajetý a tak nějak literárně zažitý obrat docela kvituju. Jenže...
Teď se reálně dostávám k tomu problému, který s knížkou mám a který tak nějak souvisí s tím rozsahem, co jsem zmínila. Na jednu stranu je těch, necelých 150 stran vlastně ideálních, hezky nás provedou základní myšlenkou, fungováním obou světů, výchozí situací, do které jsme jako čtenáři postaveni a tak trochu i do historie a jejích událostí, které vedly k rozdělení obou světů, které svýho čas tvořily jeden funkční komplexní svět, který vlastně docela dobře fungoval. Což je super, v případě, že jste v tomhle žánru, řekněme začátečník, teprve objevujete jeho autory, příběhy, světy, seznamujete se s nejrůznějšími formami magie, fungováním magických předmětů a relikvií...zkrátka a dobře se všemi motivy a aspekty, které si v tomhle směru jako čtenáři mžeme vychutnávat. Pak je ten rozsah úplně ideální a vlastně nabízí i příjemnou a svým způsobem žádoucí možnost rozvést celý příběh do dalších dílů a dovolit nám tak všechny - nejen postavy, ale i oblasti a nastíněné scény - prožít víc, emotivněji a intenzivněji.
Ovšem pro člověka, který už má v tomhle směru něco načteno, je zběhlý komplikovaných světů od Tolkiena přes Martina až třeba po Kotletu, tak budete chtít víc. Takový čtenář totiž touží, naprosto přirozeně, pro větší propracovanosti, dramatických scénách, reálně i delších popisech některé vyhrocenější situace, která celý příběh posune dál a ukáže mu charaktery jednotlivých protagonistů. Zkrátka a dobře bude toužit po delším a podrobnějším vyprávění, po dialozích, které vše rozvinou, obsáhlejších pohledů do historie, které mu pomohou se vcítit do konkrétní problematiky a pochopit výchozí situaci, do které jsme vrženi a i magické principy budou v takových situacích a konkrétnějších scénách a pasážích uvěřitelnější, hmatatelnější, realističtější. Takže asi takhle...pro začátečního super skvělý, pro někoho, kdo úplně netouží po extrémní epičnosti a nemá moc chuť/čas/náladu/energii věnovat se propracovanějším příběhům a komplikovaným vztahům příjemný čtenářský zážitek, se kterým bude v každém případě spokojený a jistě i nadšený. Pro fajnšmekry spíš slabej čajíček, kterým si zpříjemní víkendový odpoledne, ale pak se vrátí zpět k...žánrovým jistotám, řekla bych.
Komentáře
Okomentovat