Nutno říct, že tenhle film vůbec nebyl promítán v kinech, což mi přijde jako extrémní škoda, protože věřím tomu. že by nalákal poměrně zajímavou skupinu diváků. Jo, asi spíš ty, kteří patří spí mezi ty náročnější návštěvníky těhle prostor, nicméně i tací si čas od času chtějí vychutnat kvalitní snímek, který přinese trochu svěžího vzduchu do všech těch mainstreamových hloupostí, kterých je v současné době všude až přespříliš. Bál šílených žen byl totiž primárně natočen pro Amazon Prime Video, což je podobná platforma jako Netflix, což jsou služby, které jdou naprosto mimo moje vnímání a zájem. Nemám tucha jak moc je zrovna tahle platforma využívaná, ale reálně si myslí, že se díky tomu Bál šílených žen dostal do diváckého povědomí poměrně nedostatečně. To dehte schválně vědět, jak moc na podobných aplikacích nebo online televizích filmy nebo i seriály sledujete, to by mě docela zajímalo.
No, v každém případě mě na tenhle snímek upozornila kolegyně v práci, protože si ho všimla ve vysílání Primy - tam mimochodem běžel někdy v úděsnou noční hodinu - a následně se objevil na One Play, kde je k vidění jen po omezenou dobu - v tuhle chvíli by tam ještě být měl, takže pokud tuhle aplikaci využíváte, fakt moc doporučuju si Bál šílených žen pustit, dokud je ta možnost. Přiznávám, že tohle, kromě aplikace od Český televize, je jediná věc, kterou v rámci sledování filmů a seriálů využívám, i když ne nijak aktivně. Spíš si vždycky počkám na dobu, kdy tam bud víc věcí, který bych chtěla vidět - momentálně čekám na kompletní zveřejnění druhé série Metody Markovič - a pak si jí zaplatím na konkrétní měsíc a podívám se na všechno, co mě zajímá. Přijde mi to mnohem lepší, než si jí platit celoročně, protože vesměs na televizi stejně nekoukám a reálně bych tak vyloženě vyhodila peníze z vokna. Takže teď si její obsah můžu užívat zhruba do začátku března, protože právě tenhle film sem musela vidět. A krásně si tak stihnu pustit i kompletního Markoviče a pořád ještě je tam k dispozici film Kde zpívají raci, který bych taky ráda viděla a něco málo vám o něm a o knížce napsala. Takže jo, teď prostě dávalo smysl do toho těch pár korun vrazit a užít si nějakou tu zábavu.
A teď by bylo možná na místě ve zkratce představit děj a nějak ho zhodnotit, řekla bych. Ostatně, kvůli tomu tenhle článek vzniká, že jo. Nacházíme se ve Francii stojící na prahu konce 19. století, což je doba, která ženám, jejich právům, svobodě a individuálnosti vyloženě nepřála. Jasně, už to bylo trochu lepší, než třeba o století zpátky, ale pokrok a myšlení lidí byl zrovna v tomhle případě extrémně pozvolnej a reálně pořád ještě probíhá a zdaleka není u uspokojivého konce. Právě na přístup společnosti k ženám poměrně silně doplácí hlavní hrdinka našeho příběhu. Kromě toho, že se narodí do poměrně bohaté a prominentní rodiny, - což ji samozřejmě předurčutě k tomu splňovat tehdejší požadavky na poddajnost, reprezentaci, správně zvoleného manžela a příjemné vystupování bez nějakých extravagantností a excesů - dostane do vínku schopnost vidět duchy. Ti k ní promlouvají, prosí o pomoc a objevují se vždycky v tu nejméně vhodnou dobu. I když vidět duchy se dohromady nehodí moc nikdy, to si pojďme přiznat. Nicméně Eugénii tahle její schopnost poměrně zásadně ovlivňuje život.
Jediný, kdo tak trochu něco ví, je její bratr a následně i babička, což se ukáže jako obrovská chyba. Sdílení těchto okamžiků s nejbližšími členy její rodiny se totiž ukáže jako něco, co jí začne lámat vaz. Vlivem doby a svého postavení je totiž v jistou chvíli jako duševně nemocná a tak nějak neukočírovatelná ženská odvezena právě členy svojí rodiny do jedné z tehdejších nejslavnějších léčeben tehdejší doby, kde se chtě nechtě musí podřídit místnímu řádu, léčbě a velmi dehonestujícímu zacházení. Stává se míň člověkem, než jakým doposud byla. Právě v tomhle okamžiku začíná to, na čem celý příběh staví. Sledujeme život žen za zdí, život pod vlivem lékařů, kteří v té době považovali lobotomii, hydroterapii a další pofidérní praktiky za přínosné a pokrokové, život ve světě, kde na vás pohlíží jen jako na objekt určený ke zkoumání, jako na položku v kartotéce, jako na osobu, ve které ne nutno se šťourat a vrtat proti její vůli o kterou je připravena s naprostou samozřejmostí a bez mrknutí oka.
Musím říct. že jsem se v případě tohohle filmu báje jedné věci. No, možná dvou, když nad tím tak přemýšlím. Za jedno to bylo autentické a tak nějak správné vykreslení prostředí, kde se zkrátka a dobře mohlo pokazit spousta věcí, které by mi celkový dojem z tohohle příběhu mohly velmi snadno pokazit - současná poptávka totiž víc, než na budování atmosféry a efektivnosti jednotlivých scén, klade důraz spíš na nějaké šokující, drastické a co nejvíc dramatické záběry, které by měly být jednoznačné a vlastně co nejvíc popisné a detailní, než na jednoduchost a právě atmosféru konkrétní scény, která má vyvolat jakkoli silný dojem a zapůsobit na diváka spíš svou hloubkou a tím, co mu vlastně není sděleno. Což tenhle snímek splňuje naprosto bezezbytku, což kvituju, protože právě nějaké detailní scény plné krutosti a třeba i explicitnosti.
Tohle rozhodně nejsou prvky, které ve filmech a potažmo i v knihách vyhledávám. Takovéhle scény jde totiž udělat velmi snadno, divák nad nimi nemusí nijak extra přemýšlet a vyvolaný šok a třeba i nějaké znechucení v takových případech velmi rychle pomíjí. Oproti tomu psychická vydeptanost zůstává přítomna mnohem déle. Druhým strašákem pak byli ti duchové, kteří tu sehrávají vlastně dost podstatnou roli. Jejich vizuální zobrazení totiž mohlo celý film hrozně shodit a minimálně na moje nároky by to byly velmi laciné prvky a efekty. Takže fakt, že se tam za celou dobu žádný neobjeví a to v žádné podobě v jaké by ztvárnit šli, mi udělal ohromnou radost a opět jsem tak mohla popustit uzdu fantazii a jen si tiše domýšlet, co vlastně Eugénie vidí. A za tohle patří filmařům i scénáristům velké díky. Jasně, oba tyhle aspekty, které jsem tu teď popsala jsou v některých recenzích tomuhle filmu spíš vytýkány, než kvitovány, ale to opět ukazuje na tu mainstreamovost a vlastně jistou lacinost, která je teď asi zkrátka nějak oblíbenější a žádanější no. A reálně...mě vlastně až zas tak moc nezajímá to, na co koukají masy.
Bál šílených žen tak rozhodně řadím mezi filmy, které bych klidně mohla vidět několikrát. Je to příběh, - i pokud se budu bavit o knize - který má velkou hodnotu, přesah a v podstatě i informační hodnotu, protože na pozadí fiktivního osobního příběhu hlavních i vedlejších postav sledujeme právě přelom století, pronikáme do tehdejšího lékařského prostředí a jeho praktik a máme možnost si velmi silně nacítit tehdejší postavení žen, myšlení společnost, pocítit rozdílnost společenských vrstev, postavení mužů a žen a tím tak dojít k závěru, že se fakt nemáme tak špatně, jak si často myslíme, i když i dnešní doba samozřejmě má svoje mouchy a nedostatky, na kterých je třeba pracovat. Byla bych tak moc ráda, kdybyste mu dali šanci, protože takovýhle snímků je v současné době vážně velice málo a je tak poměrně nutné je náležitě ocenit. Ať už se bavíme o zpracování, scénáři,vizuálním provedením nebo právě už několikrát zmiňované atmosféře, která je tu velmi silná, tíživá a tak nějak kousavá. V člověku ten celkový dojem zkrátka a dobře zůstává velmi velmi dlouho, což je reálně to nejlepší, co se vám po shlédnutí kvalitního filmu nebo i přečtení skvělé knihy může stát.
Komentáře
Okomentovat