Každý by měl mít milujícího člověka, který tu pro ně bude

Jiřina Ptáčníková je „obyčejná“ žena a máma devítileté dcery. Pracuje jako operátorka pro společnost, která nabízí srovnávání cen energií. Miluje knihy, hlavně ty romantické, ve kterých se může vžít do hlavních hrdinek a trochu jim závidět, a seriály – převážně turecké, protože jsou také plné lásky. Jako každá žena vždy snila o dokonalém, milujícím muži a šťastné rodině, což ji přivedlo i k vlastnímu psaní. Chtěla takový příběh prožít alespoň na stránkách své knihy. Vždy se nejlépe vyjadřovala na papíře, a o tom přece knihy jsou – vyjádřit, co cítíte, popustit uzdu fantazii a zhmotnit své sny. Je autorkou příběhů, které spojují romantiku, napětí, osudové lásky i mrazivá tajemství. Psaní pro ni není jen tvůrčí proces, je to způsob, jak proměnit emoce ve slova a sny ve skutečný příběh.

1. Tajemný cizinec je poměrně silným a tématicky mnohovrstevnatým románem. Jak jsem psala i v recenzi balancuje na hranici romantického a společenského románu s prvky thrilleru. Jak ho vnímáte vy sama?

Ano máte pravdu, je to takový mix, ale život je taky takový, není jen pohádka = dokonalý nebo špatný. V každém vztahu je to barevné, jsou tam pěkné chvíle, ale i ty špatné a občas to i zabouří. Ale na druhou stranu, jsou vztahy, které ty bouřky posílí a jsou takové kde jde jen o manipulaci a ovládání, kde se lidé trápí. A je spousta vztahů ze kterých člověk z nějakého důvodu neodejde a dává vinu sobě, nebo zůstává v tom vztahu kvůli dětem, nebo si to aspoň tak zdůvodní a trpí. Sní o dokonalém vztahu a o dokonalém partnerovi, jako třeba já. Chtěla bych mít partnera, který bude mít rád mě, mou dceru, jak se říká bude se za nás bít a udělá cokoli pro lásku kterou k nám cítí. Věřím, že je spousta žen, které také takto sní, ale realita je jiná a my narážíme na stále stejné lumpy jako bychom je přitahovaly.

2. Knížek s podobným tématem je v současné době na knižním trhu vlastně čím dál tím víc, což je jedině dobře. Za jedno každá z nich zpracovává tohle téma svým vlastním, osobitým způsobem a za druhé se právě téma toxického vztahu a životu s manipulátorem více dostává do veřejného prostoru. Byl to důvod, proč jste se rozhodla i vy napsat takovýhle příběh?

Ano i toto byl důvod. Jak jsem již zmiňovala vztahy jsou různé, ale setkáváme se i s těmi toxickými a někdy je opravdu těžké z tohoto vztahu odejít a nebo se vymanit z nadvlády toho manipulátora. Někdy i když se vám podaří odejít, tak i přesto se vás snaží manipulátor ovládat a někdy to dopadá hodně špatně, pokud nemáte někoho, kdo vás chrání, nebo kdo vám pomůže. V mém příběhu to byl Leo kdo Mie pomohl, aniž by to ona věděla a dělal to z čisté lásky. Věřím že i my ( ženy, které tím prošly, nebo prochází), takovou pomoc potřebujeme. Každý by měl mít milujícího člověka, který tam pro ně bude, pomůže, aby se o něho mohl opřít a to nemluvím jen o ženách, bohužel se setkáváme i s opakem, kdy je v této situaci muž.

3. Moje předchozí otázka mě přivedla na jednu myšlenku. Pokud se Tajemnému cizinci v crowfundingové kampani zadaří, bude mít poměrně silnou konkurenci. Máte z toho obavy, případně promyšlenou strategii toho, jak knížku po vydání dostat k co nejvíce čtenářům?

Abych byla upřímná, ano mám strach, ale asi nejsem jediná, myslím že strach má každý, kdo vydává svou první knížku. Vím, že na trhu je spousta takových knih a lidé raději koupí knihu od známého spisovatele, ale i ten známý spisovatel byl kdysi začátečník a byl neznámý, musel si projít tím samým, ale na druhou stranu to měl trochu jednodušší, protože neměl takovou konkurenci a lidé víc četli. Dneska je to vše o elektronice a digitálním světě a proto jsem ráda, že se knihy převedly i do této formy. Upřímně, i já sama, mám vzhledem k času raději audioknihy a poslouchám je třeba před spaním nebo při cestování. Ale když jsem se dostala do nemocnice, tak jsem si tam čas krátila čtením knih a miluju knihy, které jak se říká, přečtu jedním dechem a o to jsem se pokusila i já. Napsat takový příběh kde je stále napětí a čekáte jak to dopadne a proto čtete dál.

A co se týká propagace, ráda bych svou knihu propagovala formou veřejného čtení a setkání. Ráda bych aby se dostala do povědomí i přes média, také bych pořádala různé soutěže o tuto knihu a pak si lidé předají tuto informaci mezi sebou a čtenář kterému se kniha zalíbí a doporučí jí známým je ta nejlepší reklama. Také mám rozjetou spolupráci s novinářkou Terezou Kvapil Pokornou, která mě oslovila již u jiného titulu a to u knihy, která také čeká na svůj zrod a to kniha Tajemství ledu 1 a 2, kde zase popisuji: Mrazivý filmový příběh o ztracené antarktické civilizaci, tajných dohodách a pravdě, která měla zůstat navždy pohřbená. Jsou tam popsané různé expedice, co objevili a co vláda nechtěla aby vyšlo na světlo, aby o tom lidi věděli a je to posazené opět do vyprávění a příběhu, samozřejmě je to tam trochu i s fantazií.

4. Asi každého při čtení napadne, že vzhledem k barvitosti, otevřenosti a poměrně detailních realistických podrobnostech se tenhle příběh přináší určitě i nějakou osobní zkušenost? Je tomu tak nebo jde o čistou a jen velmi dobře funkční fabulaci?

Ano je to psané i tak trochu z vlastní zkušenosti. I já jsem si pár takovými vztahy prošla, ať už to bylo prodáním pasáků nebo manželství s alkoholikem a gemblerem, tak tajné týrání mé dcery. Všechno začalo bohužel už doma od dětství, kdy jsem byla zneužívaná jak psychicky, fizycky tak to přešlo i do sexuálního obtěžování od nevlastního rodiče. Dostala jsem se do stavu, že jsem byla jako mezi mlýnskými koly, mezi matkou a otcem a šlo to z obou stran, neměla jsem se ke komu schovat ani se o koho opřít. Nad vodou mě držela jen myšlenka, že tu mám dceru a ta mě potřebuje. Cca před rokem jsem mamku dopečovala, ale bohužel i po tomto se to nezměnilo a jsem stále ve stejné situaci. Stále hledám cestu ven. Takto vznikla moje kniha, kdy jsem mohla uniknout realitě aspoň tímto způsobem. Vše bude popsané v připravované knize, která se teprve píše a to JAK ŽÍT ŽIVOT BEZ ŽIVOTA – bude to takový můj osobní život na papíře ( autobiografie ) samozřejmě popsaná filmovou příběhovou formou.

5. Jak už jsme řekly, spousta žen, ale i mužů, se může poměrně snadno ocitnout. Člověk si kolikrát ani neuvědomí, jak snadno se může stát tou pomyslnou vařenou žábou a jak těžké je z takového vztahu odejít. Proto mě napadlo, že by se do knížky, třeba někam na konec, k tiráži, docela hodil nějaký seznam organizací, které s tímto člověku můžou pomoct, třeba i v případě, že tam velkou roli hrají děti. Můžeme se na něco takového v knížce těšit? Přemýšlela jste nad tím?

Tak upřímně jsem o tom u tohoto příběhu nepřemýšlela, ale v připravované knize Život bez života to určitě bude, protože tam to bude víc vhodné a bude to i k tématu knihy. Bude tu popsán příběh o násilí, nátlaku, zneužívání atd.