Hamnet v posledních měsících prožíval celkem kulturní boom a to nejen na instagramu, kde byla knižní podoba románu fakt hodně vidět, ale i jako filmová adaptace, která začátkem roku vstoupila do kin. No a nesmíme opomenout ani audioknihu, kterou jsem poslouchala i já - a takových nás bylo asi nejméně, co sem si tak všimla. Kino sem měla taky v plánu, nicméně životaběh a nejrůznější okolnosti mi to úplně nedovolili, takže si budu muset v tomhle směru počkat na příznivější čas. Nicméně audiokniha byla...jedinečná. Intimní, citlivá, bolavá, emotivní. Jasně, pojďme se bavit co z tohohle příběhu je pravda, co fabulace, co osobní názor a postoj autorky k Shakespearovi jakožto osobnosti, ale to už je o úhlu pohledu a vnímání jeho osoby, doby i celé "legendy" vzniklé kolem vzniku slavné divadelní hry, kterou mnozí literáti i historikové celé roky a staletí poměrně úspěšně udržovali při životě, každého z nás. Ostatně...není takhle Hamlet ještě víc osobnějším a tak nějak atraktivnějším příběhem?
Tenhle román o rodičovské lásce, nenaplněných očekávání, ohromné bolesti ze ztráty dítěte i jakési neschopnosti držet nad vedou milovaného člověka, jehož bolest je stejně velká, ne-li větší, než ta naše, byl moje první setkání s autorčinou tvorbu a musím říct, že jsem její vypravěčskými schopnostmi, bravurním slohem a citem pro jazyk s jakým nám svůj příběh vypráví velmi mile překvapil. No...to je možná slabý slovo. Od Hamneta se mi těžce odcházelo. Úplně mě pohltil, rozložil jako panáčka z lega a vyvolat extrémní množství protichůdných a velmi smíšených pocitů, které se prolínaly s těmi, které se v mém těle perou o slovo i během normálních dní a zas otevřely nějaké otázky a okamžiky, které si zpracovávám i v rámci poměrně intenzivní terapie. Svým způsobem byl i tenhle poslech jakousi terapií. Pro mě, pro Maggie a dost možná i pro samotného Shakespeara, který tu sice hraje důležitou roli, ale rozhodně není tím, kdo má v tomhle příběhu hlavní slovo.
Od autorky mě ve virtuální poličce Audiolibrixu čeká ještě její prvotina Kdo mě vzal prvně za ruku a musím říct, že po tomhle zážitku se na něj chystám...no, třeba ideálně během léta. A doufám, že nebudu zklamaná teda.

Komentáře
Okomentovat