Kniha, která vás udeří, pohladí a zasáhne

Povídky čte dneska málokdo, co si tak všímám - ať už v práci nebo na sociálních sítích - a upřímně moc nechápu proč. Jasně, román nám dává rozsáhlejší příběh, širší popisy a dejme tomu i rozvětvenější příběh, ale reálně vám totéž dá i skvělá povídka. Ta je navíc, právě díky svému krátkému rozsahu, často mnohem hutnější a intenzivnější, než sáhodlouhý román, kde se hrozí, že se autor až příliš rozkecá. Správná povídka vám totiž uštědří pořádný úder, vyrazí vám dech, zasáhne na tom správném místě.

Holt české povídce vzdal relativně nedávno skvělý český autor a redaktor Jan Němec, pod jehož taktovkou vyšla u nakladatelství Host jedinečná antologie, ve které najdete třicet českých autorů a autorek, vyloženě výkvět těch nejlepších z nejlepších a jejich příběhů napříč roky, styly, režimy, žánrem... Právě tuhle knihu s úderným názvem Na solar, představil Jan Němec spolu se Stanislavem Beranem u nás v Jednotě a vám je určitě jasný, že sem u toho nemohla chybět.

Nutno říct, že tahle antologie je vážně úderná a čtenáře zasáhne na různých místech těla i duše, takže v tomhle směru Jan Němec opravdu plní to, co slíbil, silné příběhy, které člověka udeří do břicha, praští přes hlavu razancí tohoto úderu ho zlomí v pase a chvilku mu nedovolí se volně a bez bolesti nadechnout. Nebo minimálně na mě tenhle účinek měly, ale je pravda, že já povídky obecně hodně ráda a tady se mi navíc sešla výborná skvadra autorů z nichž mnozí patří mezi moje top český tvorby, což taky dělá samozřejmě svoje, to se nebudu přít. 🙂 

Vlastně bych tímto moc ráda apelovala na všechny, kteří povídkám zatím moc šancí nedali a ráda bych, aspoň drobátko, vypíchla jejich benefity, které vás třeba přesvědčí o tom, že si čas od času nějakou přečíst nemusí být úplně na škodu. Především si právě na povídkách, ideálně nějaké pestřejší antologii, můžete krásně osahat jedinečné, specifické a osobité literární styly i formy psaní, které se liší nejen žánr od žánru, ale především autor od autora. Takže pokud máte v plánu si třeba...řekněme od Bianci Bellové, Stanislava Berana nebo třeba Magdaleny Platzové přečíst nějaký román, ale vlastně ste tak nějak na vážkách s finálním rozhodnutím právě z důvodu stylu psaní, stavby příběhu, plastičnosti postav atd. je nějaká jejich povídka ideálním způsobem jak přijít na to, zda je ten či onen autor vaše krevní skupina nebo ne.

Což je, řekla bych, fakt prima věc a navíc právě díky povídkovejm antologiím můžete narazit i na autora, případně autorku, které byste v regálech knihkupectví nebo knihoven přešli a třeba se tak připravili o skvělý čtenářský zážitek. Čímž se dostávám k další výhodě. Protože objevovat autorskou tvorbu nových jmen je přece to, co nás jakožto čtenáře baví ne? Nebo se pletu? Hmmmm co ještě? Co takhle právě ten rozsah? Ano, dá se namítnout, že může být na škodu a i s tímhle výrokem souhlasím, ale na druhou stranu může jít o velkou výhodu. A to i pro nás, pro čtenáře, protože ne vždycky máme dost času, energie, sil, prostoru nebo nevím čeho ještě, abychom se začetli do velkého příběhu a právě povídky tenhle problém velmi jednoduše, elegantně a sofistikovaně řeší. 

Zkrátka a dobře. Povídky sou super skvělý. A zvlášť ty, co vás udeří přímo Na solar. Tak se jim nebraňte, je to škoda.

Komentáře