S novým srdcem, získat i nový život

Když má člověk nemocný srdce, vnímá každý jeho úder, každou odchylku v pravidelném rytmu, každou změnu tlaku. Je to ten nejintenzivnější pocit, jaký na svém těle můžete pozorovat. Je to to nejsilnější pouto jakého se svým tělem můžete dosáhnout. Věřte mi, já to znám. S tímhle žiju každý den a i po poměrně náročné operaci nikdy nebudu dýchat jako vy a moje srdce bude vždycky...tím nejsilnějším a zároveň nejzranitelnějším místem. Ostatně, kdo mě sleduje už delší dobu mohl tuhle mojí etapu pár let zpátky sledovat i ve videích, protože sem to s vámi celkem dost sdílela. V téhle situaci si totiž člověk ještě více a intenzivněji uvědomuje svoji křehkost, sílu i houževnatost. No, o tomhle možná zase někdy jindy, dneska to sem tak úplně nepatří, i když tahle moje, řekněme zkušenost, s dnešní knížkou dost souvisí. A hned vám řeknu proč. 

I hlavní hrdinka příběhu Pečeť tří kruhů má problémy se srdcem. Pravda, trošku jiné, než jaké znám já sama, přesto ale má a rozhodně ne malé. Možná proto sem se s ní tolik zžila už od prvních stránek, dost možná už od přečtení samotné anotace a následné komunikace s autorkou. Etapa má, na rozdíl ode mě to štěstí, že dostala srdce nové. I když s termínem štěstí je taky svým způsobem třeba být opatrní, protože s tímhle zákrokem se nepojí jen velká zdravotní rizika a jakési zžívání se s novým orgánem, ale i dar, o který vůbec nestála a který jí dá zabrat víc, než zákrok samotný. 

Její mysl i tělo se v důsledku transplantace propojí se světem mimo naši realitu, mimo náš čas, prostor, chápání. Takže je, chtě nechtě, postavená před další životní výzvu, které musí čelit aniž by o to stála. ZASE! Což, přiznejme si, není zrovna něco, o co by člověk vyloženě stál. Jasně, občas sme si přáli mít třeba neviditelný plášť, kouzelný prsten nebo třeba vlastního draka, ale tím to tak nějak končilo. Málokdo asi vyloženě touží po tom propojit svoji existenci s cizím, magickým světem a být vlastně celkem násilně a především nedobrovolně vtažen do jeho problémů. Nicméně, stalo se a Elaře tak nezbývá nic jiného, než se s touhle novou situací, novým životem a tím pádem i zcela novou rolí a s ní se pojícími závazky popasovat a přijmout je.

V tomhle románu, prvním díle zamýšlené trilogie, se seznamujeme nejen s magickým světem a jeho problémy, - samozřejmě tu nechybí klasický boj dobra a zla, který ovšem není tak černobílý, jak se nám může na první pohled jevit - bytostmi a fungováním, ale i s hlavní hrdinkou jejíž zkušenosti, charakter a životní postoje a hodnoty samozřejmě výrazně ovlivňují její rozhodování, chování i přístup s jakým se postaví novým výzvám, který ji, ZASE, můžou stát život. A nejen ji. Jak už sem naznačila i tenhle svět, i tahle jiná realita, má svoje starosti a problémy a ty nejsou zrovna dvakrát malý. Ba naopak, zlo a Temnota se tu rozpínají čím dál tím víc a pohlcují vše čisté, mírumilovné a laskavé, co naplňuje Santurii láskou a přívětivostí.

Nicméně ani Temnota není jenom temnou a zlou hmotou nebo silou, jak by se mohlo zdát. Ono i zlo může být svoje, řekněme světlé stránky, svoje bílé okamžiky a stejně jako lidská povaha není jenom jednobarevná. Což celé situaci vlastně docela nahrává do karet, protože s protivníkem, který aspoň střípkem svojí existence vnímá dobro a je trošililinku nakloněn svojí světlejší stránce, se dá mnohem lépe bojovat a tak nějak snáz se mu čelí. On ani Lord Voldemord nebyl prapůvodně špatným člověkem a od počátku zlou postavou. Stal se jím vlivem okolností, kdysi v dětství, protože nezažil lásku, přátelství, pomoc se schopnostmi, které ho převyšovaly a svým způsobem ho ovládaly víc, než by si třeba sám přál - tohle by byl, mimochodem vlastně docela zajímavý námět na článek, takže budu určitě ráda, jak se k negativním postavám, vlivům a silám v knihách stavíte vy a jestli v nich hledáte třeba to malé zrníčko dobra, které by změnilo náš negativní pohled.

Upřímně, sem moc ráda, že Markéta Kalánosová do téhle své knížky tenhle prvek vnesla. Díky němu se totiž Pečeť tří kruhů stává zas o trošku víc originální a moc zajímavou fantasy knížkou, která je i díky postupně budovanému napětí a skvěle propracované atmosféře i poměrně poutavou záležitostí. I díky tomu, co sem popsala výše přináší Markéta do celého žánru zas nové prvky, problémy, poměrně specifickou hlavní hrdinku a přesah, který může mnohým z nás hodně přinést, něco nás o sobě i druhých naučit a v ideálním případě i probudit a posílit pocit empatie s těmi, kterým je život a zdraví opravdovou vzácností, něčím, co není samozřejmost a čeho je třeba si vážit.

Možná proto je mi trošku líto, že se příběhu nedostalo o něco více stránek, že se některým scénám a pasážím nedostalo širší propracovanosti a nebyly tak říkajíc víc popisnější. Chápu, že ne každý čtenář tohle v knížkách vyhledává, já to mám nicméně moc ráda - však sem taky odchovanec Kinga, který si zkrátka na dlouhé a popisné pasáže potrpí - a trošinku mi to tu chybělo. Zas si ale říkám, že když jde o první díl série, je možná tohle ta správná cesta, jak nám celý příběh trošku představit, vnést světlo do základního problémů a výchozí situace a ty následně rozvíjet tak nějak podrobněji v dalších dílech, kterých se, jak pevně věřím, brzy dočkáme. Už jenom pro ty ústřední motivy, bych to téhle knížce vážně moc přála.