Holt, doba se mění a literatura s ní. I poezie se svým způsobem přesunula na sociální sítě a zaplnila instagramové účty. Je otevřená, minimalistická, aktuální, emoce se v ní projevují na jednom nebo dvou řádcích a oslovuje právě ty, kteří se v tomhle prostoru pohybují nejčastěji a s naprostou samozřejmostí. Musím říct, že sama za sebe se téhle poezii v literární podobě spíš vyhýbám, občas si ji prolistuju v práci, pročtu pár stránek, víc asi obdivuju případné obrazové přílohy, protože zrovna ty, zvlášť pokud jde třeba o černobílé fotografie, mě oslovují často intenzivněji, než texty samotné a pak se zase vrátím do bezpečí textů psaných v zaplivaných putikách pod vlivem emocí nebo návykových látek.
Teď to trochu vypadá, že bych tenhle způsob moderního psaní poezie hanila nebo ho považovala za méně důležitý básnické sbírky, které už dneska patří spíš mezi klasiku a do čítanek, ale tak to úplně není. Jen zkrátka nebudu ta cílová skupina, kterou takové básně vystřelí z kecek, rozpláčou a rozemelou na prášek. Nicméně nedávno se mi díky spolupráci s Pointou dostala podobná knížka do rukou a i když můj názor a postoj stoprocentně nezměnila, vlastně sem díky ní tak nějak přijala fakt, že i tyhle texty mají v literatuře a současné kultuře svoje místo a že i jejich čtení má význam. Byť pro jinou věkovou skupinu čtenářů a a čtenářek, než do jaké patřím já sama.
Autorka Skleněných vět v téhle sbírce reflektuje právě svoje aktuální pocity, dojmy, emocionální rozpoložení a okolnosti jež ji jakýmkoli způsobem zasáhly a to velmi upřímně, jednoduchým a přímým jazykem, bez skrytých významů a metafor. Což je přesně to, co současný čtenář chce a co mu dávají takoví autoři jako je Atikus, Rupi Caur, případně Svojost, pokud se podíváme na českou literární scénu. Nicméně nejde tu rozhodně o prázdné věty a fráze beze smyslu, to bych nerada abyste si mysleli. V každém z publikovaných textů je hluboká myšlenka, emoce, sdílení toho, co autorku nějakým způsobem potěšilo nebo naopak rozervalo, co jí ublížilo, co ji v těžkých chvílích pomohlo zvednout zpátky na nohy. Každou myšlenkou ukazuje jak snadno se dá neopatrně zvolenými slovy člověku ublížit, ale zároveň ho i pohladit, jak moc jsou slova v životě člověka důležitá, jak zásadní by pro člověka měla být a jak důležité je s nimi umět patřičně zacházet. Což je teda mimochodem něco, co spousta lidí fakt nezvládá.
Právě tímhle vším má sbírka Kristýny Rozsypálkové šanci na současném literárním trhu uspět. Cílí totiž na ty správné čtenáře, přináší ta aktuální témata a hovoří moderním a jasně definovaným jazykem. A jak vidno i na jejím instagramovém profilu, skvěle jí to funguje dohromady, což je vidět i na právě probíhající kampani, kde to fakt vypadá nadějně, takže si běžte ještě rychle urvat svůj výtisk spolu s nějakým pěkným bonusem. No a já se vlastně docela těším na reakce mladých slečen, který si u mě v práci budou moct, z docela úzkého výběru básnických sbírek, vybrat právě tuhle knížku, která jim dělat skvělou společnost a stane se neodmyslitelnou součástí jejich kabelek.

Komentáře
Okomentovat