1. Vojto, my jsme spolu už před pár lety spolupracovali, když jsi u Pointy vydával svůj román Big game. To je nějaký rok dva zpátky. Co se u tebe od té doby změnilo? Posunul ses nějak v psaní, v tom, jak si knížku propagovat… Přeci jen je to docela dlouhá doba a nějaké zkušenosti si určitě nasbíral.
Moc se toho nezměnilo, psaní se věnuji neustále velice aktivně. Co se týče propagace, tam mám pořád jisté mezery, ale mám kamarády, kteří se pohybují v knižní komunitě, takže i oni mi pomáhají s propagací. Jsem rád, když mi v tomto ohledu někdo pomůže.
2. Letos ti vyšel druhý román, který si ovšem vydal vlastním nákladem. Co tě k tomu vedlo? To přeci muselo být mnohem těžší, než s pomocí nakladatelství byť fungujícího na crowdfungových kampaních jako je tomu u Pointy. Nebo se pletu?
Opět jsem se snažil rukopis mojí druhé knihy nakladatelům, ale bohužel jsem se zase nesetkal s úspěchem a čekání na jejich odpověď mě začalo spíše zdržovat a po čase mě to i přestalo bavit. Hromadily se mi další rukopisy a já jsem se chtěl nějak posouvat a chtěl jsem k první vydaní knize už přidat druhou a tak jsem se rozhodl využít tento způsob. Postupem času a s další odmítavou odpovědí jsem přehodnotil některé svoje cíle. Příští rok chci nabízet rukopis třetí knihy, který považuji ze všech těch, které jsem doposud napsal za jeden ze svých nejlepších. Já tvrdím, že každý bestseller musí být několikrát odmítnutý a tento proces bohužel ke psaní patří. Pointu jsem bral jako takový start a znova se už k ní vracet nechci.
3. No a o čem tedy tenhle tvůj román je? Big game byla taková variace na Hunger games šmrncnutých reality show. Co sis tedy připravil pro svoje čtenáře tentokrát?
Tento román je primárně thriller s nadpřirozenými prvky, ovšem objevují se v něm také hororové, či erotické motivy. Hlavní hrdince neznámý vrah zavraždí rodiče což má za následek, že se u ní objeví taková podivná schopnost, která ji k tomu vrahovi začne vést. Čtení té knihy bych také přirovnal ke scházení po schodech; ten příběh je stále temnější a temnější jak v něm postupujete dál.
4. To je docela obrat, minimálně v rámci žánru. Odkud se ten nápad vzal? Bylo třeba i těžší si takovýhle mysteriózní, možná až hororový příběh napsat, než tomu bylo u tvojí první knížky?
Mojí hlavní inspirací byla počítačová hra Life is strange. Pamatuji si, že když jsem na ni narazil poprvé, tak mě nezaujala, ale postupně si můj zájem získala. Hlavní hrdinka v té hře má schopnost vracet čas a toto tak nějak podnítilo mojí fantazii a následně z toho vyšel tento příběh. Bylo mi 16, když jsem tu knihu napsal a ten psací proces si pamatuji dodneška velice živě. Složité to psaní bylo, ale tomu je tak u každé knihy, ovšem já jsem byl tím příběhem natolik pohlcený, že mi to vlastně šlo v podstatě samo. Knihu jsem dokončil během osmi měsíců.
5. Jakožto mladý a pořád ještě začínající autor, byť už s nějakými zkušenostmi, které jsou rozhodně k nezaplacení už je pro tebe snazší se v tom literárním a dejme tomu i nakladatelském rybníčku orientovat. Měl bys třeba závěrem nějakou radu pro ty, kteří do něj vstupují se svou první knížkou? Něco, co kdybys tenkrát věděl, byl by sis jistější, něco, co by ti ve vydávání a v psaní třeba pomohlo, kdybys před těmi dvěma roky věděl.
Já si myslím, že na toto téma už toho bylo řečeno mnoho od jiných mnohem zkušenějších autorů, takže moc nemám co nového bych k tomu přidal. Celé to je hlavně o trpělivosti, které jak zjišťuji je potřeba stále víc a víc. Konkurence je velká a už toho bylo napsáno tolik, že mnohdy přijít s nějakým doopravdy originálním příběhem je vážně výzva. Pro úspěch toto ale není úplně stěžejní, jelikož jsou mezi námi autoři, kteří byli schopní uspět i s příběhy, které byly už několikrát předtím napsány. Důležitá je hlavně ta trpělivost a nenechat se odradit. Říká se, že každá kniha si své čtenáře najde.
Komentáře
Okomentovat