I druhá kniha Oty Sládka přináší silný životní příběh

Nedávno jsem vám tu sepisovala takový svoje menší zamyšlení nad mužskou a ženskou rolí - v partnerství, v práci a tak. Je to rozhodně téma, které tak nějak obecně dost společností rezonuje a přichází na přetřes nejen v debatách mezi přáteli, ale i mezi politiky, sociology a začíná pronikat i do literatury, což je, myslím, hodně fajn. Od toho tu přeci tohle médium je. Jeho úkolem by kromě zábavy mělo být i otvírání nejrůznějších otázek a témat a přinášet na ně odpovědi. Aspoň pokud to jde. Pak je otázkou, jestli to autor dané knihy zvládne a splní roli na jedničku. Což taky není zrovna něco, co je vždycky platný. 

Nicméně mi před, asi tak rokem, vstoupil do života autor, kterému se to docela dobře daří a je mi velkou ctí s ním na jeho knihách aspoň trošku spolupracovat. První knížkou, kterou jsem od něj měla možnost číst a podílet se na úspěšné crowfundingové kampani byl deníkově psaný román Kousni se do hlavy, ve kterém Ota Sládek - ať víte, o jakého autora jde - otvírá téma těžkého alkoholismu, pobytu v psychiatrické léčebně, odvykání a abstinence, ze které už se člověk nevymaní, pokud chce žít plnohodnotný život. Nebo jinak, střízlivosti, která je nevyhnutelná, pokud chce člověk žít.

Druhou knížkou, kterou aktuálně můžete podpořit v další kampani je životopisně-reportážní román Kamioňačka, který vznikal z náhodných rozhovorů autora s herečkou a právě i kamioňačkou Vierou. Ta v jednom životním okamžiku, v jedné etapě, pověsila své herecké řemeslo na hřebík a začala novou etapu. Posadila se za volant kamionu a i přes veškeré nepohodlí, komplikace a vlastně i odrazování začala brázdit Evropu s pořádným nákladem za zadkem. No uznejte sami, kolik lidí, třeba i mladších, by na něco takového mělo odvahu? Kolik z vás by se nedalo odradit názory okolí a počátečními neúspěchy? Na tohle prostě musí mít ženská koule. Tak to prostě je.

Ota Sládek mě ani v téhle knížce nezklamal. Ani svým literárním stylem, ani způsobem vyprávění a už vůbec ne tím, jak nad příběhem a jeho protagonisty, respektive protagonistkou přemýšlí. Je velmi otevřený, na čemž má rozhodně velký podíl i Viera sama, která je opravdu silnou ženskou s ostrými lokty, - ostatně co taky ženský samoživitelce a následně i ženský za volantem kamionu, což není úplně běžný povolání, zbejvá, že jo? - která moc dobře ví, co od života chce a jde si tvrdě za tím. Což taky není úplně vlastnost daná všem. 

V jednotlivých střípcích a kapitolách poznáváme nejen Vieru jako takovou, ale i její práci, pohled na svět a lidi, které jí prošli životem a zanechali v něm větší či menší stopu. Z jejího vyprávění se můžeme hodně naučit, v ledasčem se poučit a vzít si z některých rozhodnutí i ponaučení. Protože co je víc, než zkušenosti a moudra starších, těch ostřílenějších, kteří nám mohou hrozně moc předat. Pokud je budeme aspoň chvilku poslouchat. A Kamioňačka je rozhodně ukázkovým příkladem toho, že se jako lidé máme pořád co učit a že i nelehké okamžiky nás posouvají kupředu, pokud se nenecháme zlomit okolnostmi a ukecat těmi, kteří nejsou v naší kůži.

Jak jsem na začátku psala o té důležitosti literatury a vlastně i tak trošku autorské zodpovědnosti autorů vůči nám čtenářům, hlavně v případě, že se pustí do takhle velkého projektu jakým sepsání biografické knihy rozhodně je, tak je nutno dodat jednu věc. Autor obou knížek, o kterých jsem vám dneska psala to zvládá s elegancí, jazykovou lehkostí a životním nadhledem, bez kterého by taková díla asi jen tak nevznikla. Kamioňačka, stejně jako Kousni se do hlavy jsou navíc neskutečně čtivý knížky, - ostatně o té brzy o ní vyjde i vlog na YT, tak se budete moct podívat - který si v každým případě zaslouží čtenářskou pozornost. Sice jsou to obsahově i tématicky hodně jedinečný knížky, který asi nejsou vyloženě pro každýho, ale na druhou stranu...pokud jim dáte šanci a začtete se, dostanete skvělé příběhy, které se vám zakousnou hluboko pod kůži. A když jim budete naslouchat a necháte je na sebe opravdu působit, dostanete mnohem víc, než jen skvěle napsané příběhy. Stačí být jen pozorným čtenářem.

Komentáře