Jaký byl Listopad 2024?

Listopad se nesl v duchu nějaký sebelásky, sebeléčby a především návratu do práce, který nebyl úplně v plánu. Ještě na přírodu se člověk nemůže spolíhat, protože s námi všemi má očividně svoje vlastní plány. I já sem si myslela, že už se nám konečně zadařilo a budu si v klidu a v pohodě užívat těhotenství, odpočinku, knížek...no, jak už z předchozího článku víte, dopadlo všechno úplně jinak, ale rozhodně tuhle cestu nehodlám vzdát. :)

Upřímně, dost sem přemýšlela nad tím, co všechno bych v dnešním článku chtěla obsáhnout. Ne, že by vyloženě nebylo o čem mluvit, o čem psát, ale přeci jenom to mělo svoje mouchy. Ono vyrovnat se s takovou situací jako je ztráta dítěte, byť v raném stádiu života, není zrovna jednoduchý a najet zpátky na životní rytmus, který byl pro vás do té doby přirozený se taky ukázalo být těžším, než sem si myslela. Ale co si budem, v tomhle případě hraje dobrý kolektiv a činnost, co vás baví, obrovskou roli, která člověku ledacos usnadní. Navíc...s blížícími se Vánoci a tím pádem i úděsným lidským šílením, kterýmu fakt nerozumim nemá v tomhle směru člověk moc příležitostí se v sobě babrat a nějak rozpatlávat věci, co ho trápí. Takže jo, návrat do práce byl výborným rozhodnutím.

Taky sem oslavila narozeniny, který sem zapila dětským jahodovým šampaňským, Martin udělal skvělý jednohubky a tak nějak sme si užili domácí pohodu a tenkrát ještě velký těšení na společný miminko. 

A jasně, že sem si pak neodpustila ani nějakou tu kulturu. V tomhle směru mi zas moc pomáhá Jednota,
která úspěšně pokračuje nejen v projektu Spisovatelé v Jednotě, - listopadovým hostem byl Michal Kašpárek, krerý do Tábora přivezl svůj román Fosilie, mimochodem, ten sem si pouštěla jako audioknihu, takže o něm brzy uslyšíte v nějakém videu - ale i v cyklu besed "Buď dobrej", který je lehce vzdělávací, lehce seberozvojovej, hodně společensko-sociální. V tomhle směru sem si moc užila hned dvě besedy, přičemž ta první byla věnovaná nastavení a respektování hranic - ať už v osobním životě, v pracovním procesu, v partnerství... - a ta druhá se pak věnovala pornu a jeho vlivu na nás jako společnost - ať už ho konzumujeme nějak pravidelně nebo kolem nás jen prošlo a nezanechalo nějak extra zvláštní dojem. Obě byly hrozně zajímavý a i probíhající diskuse k oběma tématům nám všem, myslím, hodně daly. No, už teď se těším na příští rok, který, jak aspoň doufám, přinese spoustu dalších, skvělých hostů.

Do knihovny pak zavítala skvělá Markéta Hejkalová, která stojí nejen za vznikem Nakladatelství Hejkal, ale taky za knižním veletrhem v Havlíškově Brodě, překladech skvělých děl Miky Waltariho a taky vlastními romány, ve kterých reflektuje nejen svůj pohled na svět a společnost, ale taky ukazuje život ve Finsku a tenhle specifickej a v mnoha směrech jedinečnej národ. Musím říct, že tahle beseda mě docela inspirovala k tomu si Markétu příští rok pozvat na stream, případně s ní udělat rozhovor do podcastu, protože je to hrozně zajímavá, vzdělaná a inteligentní ženská, která má o čem mluvit. Takže by byla věčná škoda toho nevyužít, si tak myslím. Co vy na to?

Co bych vám tak ještě řekla...asi není už víc co, řekla bych. :) Ono v napjatým pracovním procesu, nějakým normálním partnerským fungování a nedostatku volnýho času se těžko hledá prostor pro nějaký sebevyjádření nebo hlubší zážitky. Něco málo sem přečetla, slyšela spoustu super audioknih, odbetovala parádní steampunkovou sérii, která vás jako audiokniha snad zaujme, pracovala na nějakých pointových projektech, dala dohromady plány na příští rok...jako jooo, nebylo toho málo, to neříkám, ale vlastně, všechno to můžete aktivně sledovat, účastnit se, zapojovat se, ovlivňovat moje působení na sociálních sítích a vlastně i tak nějak, zlehka, spolu se mnou, pracovat na jejich podobě. :)