Mému mladšímu já

Člověk je tvor učenlivý. Aspoň se to tak říká. Někdo se ze svých chyb poučí, někdo ne, někdo bude svoje neúspěchy a prohra stále svádět na ty druhé. A někdo by si, dost možná, přál vrátit se v čase, pohlédnout na sebe ve své mladší verzi, povzbudit se, podpořit v těžkých chvílích a třeba i lehce povzbudit do budoucna. Lákavá představa, co? Určitě by ji ledaskdo z nás uvítal a využil, pokud by měl tu možnost. Jenže...obraceč času v kabelce asi nikdo z nás nenosí - a jestli jo, měl by se o něj se zájemci podělit - a nějaký udělátko ve stylu brány času taky ještě nikdo nevynalezl - i když i tohle nelze vyloučit a v tom případě je teda dost sobecký, že si tenhle vynález nechává pro sebe. Smutný, já vím. A nenechat se minulostí rozlámat, vyrovnat se s tím, čeho jsme se na sobě dopustili nebo čeho se na nás dopustili druzí, není vždycky tak jednoduchý, jak se může zdát.

Člověk tak denně bojuje sám se sebou, se svými démony, s hlasy, které mu našeptávají bůh ví co, se smutkem, traumaty, ranami. Řešením samozřejmě může být třeba pomoc odborníka, terapie, léčba...no a někomu pomůže mluvit o těhle věcech veřejně, na sociálních sítích, v podcastech, knížkách nebo třeba na blogu. V tomhle může být internet hrozně prima, i když i ten, samozřejmě, skýtá hromadu nástrah a člověk na něm narazí na hromadu blbců, kteří ho budou mít za slabocha. Tomu je pak těžký čelit. Takže je často snadnější schovat se pod pseudonym, přezdívku nebo svoje trápení sepisovat naprosto anonymně. Možností je spousta a jen na každém z nás, jakou z nich se rozhodneme využít. Nebo třeba žádnou samozřejmě.

Zdá se vám, že zatím netušíte, kam tím vším mířím? Nebojte, k jádru se velmi brzy dostaneme. Vlastně. Už jsme skoro u něj. I já sama vám nejen tady, ale i na instagramu nebo třeba na YT sdílím poměrně dost ze svého života a čas od času vám otevřu některou z komnat, které skrývají menší či větší tajemství. Téma, o kterém se moc nemluví a se kterým mám vlastní zkušenost. Ať už je to toxický vztah, život vedle násilného alkoholika, zdravotní problémy nebo třeba to nejaktuálnější téma, IVF a vše s ním spojené. A věřte mi, že bych si tisíckrát přála potkat svoje mladší já a tak nějak otevřeně si s ním promluvit, říct, mu, že bude líp - aspoň trochu - a pomoct mu spoustu věcí řešit dřív, než když už bude/bylo pozdě. No, takovouhle možnost, bohužel, nemám, ale vším tím sdílením bych alespoň svým sledujícím chtěla nějak předat svoje názory, třeba i rady a životní cestu, jejíž některé okamžiky můžeme mít podobné nebo dokonce stejné.

Už nějakou dobu běží na instagramu a potažmo i wattpadu hrozně skvělej a z mýho pohledu i záslužnej projekt "Mému mladšímu já". Celou jeho myšlenkou je právě napsat něco moudrého, povzbuzujícího nebo mu jakkoli jinak nastínit jeho budoucnost. Přidat se může prakticky kdokoli, kdo má chuť a touhu napsat sám sobě takový dopis nebo třeba jen vzkaz a třeba tak zreflektovat svoje aktuální pocity a získat na nějaké věci lepší náhled. Člověk si díky tomuhle může velmi dobře uvědomit, že kdyby se na svůj aktuální problém podíval mladšíma očima svého já, třeba i trochu těma dětskýma, našel by řešení mnohem snáz. Často je totiž taková věc téměř na dosah ruky. Jen jako dospělí, kteří přestali věřit na víly, přehlídneme jednoduchost a jasnost s jakou k nám řešení přichází.

Přímo já sama jsem sice svůj dopis nenapsala, protože tu věci, které by mohl obsáhnout sdílím až dost, minimálně mám ten dojem, nicméně se mi momentálně naskytla jiná možnost, jak se na tomhle projektu podílet. Lucie, jeho autorka a tak nějak mozek všeho a taky autorka románu "A vy jste?" se totiž rozhodla jednotlivé dopisy o něco povýšit. A tak vzniknul nápad na audiodopisy, nápad, který by jednotlivé texty měl uvést na knižní trh formou audioknihy, kde se každého z dopisů ujme některý dobrovolník, jež mu propůjčí svůj hlas. Právě můj hlas bude jedním z nich. Hrozně moc si vážím jak důvěry samotné Lucky, tak i autorce daného dopisu, která vše odsouhlasila na první dobrou. Jasně, dost pravděpodobně mi k tomuhle dopomohly dřívější zkušenosti s načítáním audioknihy, respektive jedné povídky a taky to, že na svém instagramu poměrně pravidelně zveřejňuji reels právě se čtenými ukázkami nejrůznějších knížek od českých autorů a autorek.

Musím říct, že ten dopis je síla. Četla jsem ho už několikrát a na oficiální načtení se musím psychicky připravit. Přeci jen je velký rozdíl v tom, když si text čtete v duchu pro sebe a když ho máte předčítat nahlas. Navíc je dost možný, že budu něco načítat víckrát, protože se člověk zadrhne, zakoktá se, něco přečte špatně, nevhodně klesne hlasem...no a následovat bude střih. Takže práce bude ještě dost, ale pokládám si opravdu za čest, že mám možnost být tohohle součástí. Zvlášť za takových podmínek, to je jasný a před autorkou hluboká poklona. Tohle připravit chtělo fakt velkou odvahu, kterou nemá každý.

No, jak to všechno bude probíhat a kde všechno nakonec slavnostně odprezentujeme je zatím ještě ve hvězdách, ale už teď je jasný, že si s tím dá každý z nás co největší práci, ke všem dopisům přistupujeme s pokorou a budeme se snažit přinést vám co nejlepší výsledek. Samozřejmě se o všem zavčas dozvíte, dneska jsem jen chtěla zreflektovat svoje nadšení a ukázat, že na internetu sice najdete hromadu špíny a odpadu, ale taky výjimečné projekty, které boží tabu, otvírají důležitá témata a mají velký potenciál otevřít oči těm, kteří se před problémy spíš schovají a dělají, že nejsou.