Novinářka v poválečném Chorvatsku a láska jako trám

Poměrně dlouho jsme přemýšlela nad tím, jak vám román Mandarinka, o kterém bych vám dneska chtěla napsat představit. Nese toho v sobě totiž poměrně dost od novinářské práce, přes poválečnou situaci v Chorvatsku devadesátých let až po nevydařený vztah, který vyústí v docela velký problém, jehož dopady si hlavní hrdinka ponese až do smrti. Je to román o tom, že bychom si v cizí zemi měli dávat setsakra pozor na lidi, na to, komu věříme, na stní poměry i náladu, která může být v důsledku mnoha okolností poměrně dost proměnlivá a může mít zásadní dopad i na nás. A je celkem jedno do jaké země a v jaké době se vydáme.

Což je nutné dodat, protože násilnosti, překupnictví, vztahovou toxicitu a podobné věci jsou, alespoň, co si tak všímám, v dnešní době spojovány primárně s arabským světem, kde samozřejmě mnoho žen narazilo nejen na rozdíly kulturní, ale i ty morální, společenské, náboženské. Nicméně je třeba si uvědomit, že tato problematika se může týkat jakékoli země, kterou se rozhodneme navštívit, do jaké se provdáme či přiženíme, ve které se třeba rozhodneme nějakou dobu žít a pracovat. Na násilníky, pošahance, zvrhlíky a manipulátory můžeme totiž naprosto kdekoli a kdykoli. A syndrom vařené žáby je věc tichá a nebezpečná.

Přesně na tyhle aspekty různorodosti narazí i hlavní hrdinka našeho příběhu. Jakožto novinářka je v devadesátých letech svým zaměstnavatelem na čas přesunuta do Chorvatska, kde má za úkol informovat formou reportáží a rozhovorů právě o místních poměrech, společenské a politické náladě, změnách, které válka přinesla a celkově dopadu tohohle dlouhotrvajícího konfliktu na místní populaci. A to ve všech ohledech v jakých takový dopad lze vůbec vnímat. Zdá se to jako prima věc, nové zážitky, kontakty, zajímaví lidé, odlišná kultura, kuchyně, národnost. Dohromady se přeci nemá co zkazit. Už je dávno po válce, útoky tu nehrozí a všichni jsou určitě rádi, že mají konečně klid. Netuší, jak moc se v tomhle směru mílí a jak zásadní dopad a následky pro ni tahle cesta bude mít. A vlastně stačilo poměrně málo aby se nic z toho nestalo. Stačila jen troška obezřetnosti, opatrnosti a...no jo no, jenže srdci člověk neporučí.

Musím se přiznat, že ten příběh se mi fakt líbil. Je tam znát, že autorka je bývalá novinářka a tudíž umí nejen pracovat s textem, jeho skladbou a jazykem obecně, ale zároveň zvládla skvěle přiblížit právě práci novinářky, lehce přiblížila zákulisí téhle profese, nějaká pravidla...v tomhle směru je Mandarinka fakt poměrně přínosnou a zajímavou knihou. Na druhou stranu mi s žánrem a celkově tou temnou náladou, která se začne postupem času v příběhu rodit moc nekoliduje název, který se mi víc hodí spíš k nějaké letní romanci, nicméně tohle jsme si s autorkou vykomunikovaly a otvíráme to i ve společném rozhovoru, který tu pro vás vyšel před pár dny. Tak snad to pak čtenáře v knihkupectví moc nesplete.

Každopádně můžu s čistým svědomím konstatovat, že je Mandarinka moc zajímavým, napínavým a v jistou chvíli i dost drsným a dramatickým thrillerem se zajímavou romantickou linkou, který má rozhodně potenciál nejen oslovit široké spektrum čtenářů, ale zároveň je i naučit obezřetnosti a opatrnosti v případě, že se vydáte do cizí země a dostanete ten skvělý nápad si tam něco začít s nějakým fešákem nebo fešandou a nebo nedejbože vyrazit jen tak s někým na výlet nebo párty. Jako joo já mám co říkat, po svých dobrodružstvích z dovolený v Řecku, ale...

...no, zkrátka a dobře, buďte na sebe v cizích zemích opatrný. Ať už ste tam za studiem, za prací, na dovče nebo na nějakým roadtripu. Nikdy nevíte na koho narazíte a věřte mi, že skončit s amnézií, traumatem a slušně rozvinutým Stockholmským syndromem jako hrdinka románu Mandarinka fakt nechcete. A skončit v podcastu Opravdové zločiny nebo v hlavním vysílacím čase zpravodajské relace. Popularita se dá získat i líp.