Vysvlečená

Asi každá z nás, a teď mluvím především k holkám, si svého času psala deníček, každá z nás tahala v batohu nebo v kabelce sešítek se srdceryvnejma básničkama o lásce, klukovi, který se nám líbil aniž by to tušil, nepodstatných dětských starostech i velkých trápeních, která nás bolela a způsobovala potoky slz jež se v noci vsakovaly do polštáře nebo oblíbeného plyšáka. Psaly jsem si básničky plné splínů, bolesti, radosti, smíchu, psaly jsme o něčích očích, jemných vlasech, úsměvu, který nás dostal do kolen. Psaly jsme o nepochopení, hádkách, osamění i přátelské sounáležitosti. Psaly jsem o životě. Netuším, jestli se tohle týká i pubertálních kluků, dost možná jo, i když jich bude asi jenom hrstka. V každém případě...pokud si kdokoli z vás na podobný zápisníček vzpomněl, pokud ta slova stále ještě nezní plytce a bezmyšlenkovitě, měl by sáhnout po básnické sbírce , kterou bych vám dneska ráda představila. Petra Žurovec Dočkalová v ní reflektuje přesně to, co nás jako mladé dospívající trá...