Vysvlečená

Literatura by měla nejen umět pobavit, ale taky nám přinést důležitá témata, ukázat, jak se jinde žije, čím vším si člověk musí projít aby byl šťastný a spokojený, kolik stojí lidské štěstí a pokládat čtenářům otázky, na které si bude přát odpovědi. Literatura by vyvolat debatu, třeba i soucit, chuť ve svém životě něco změnit a třeba i přehodnotit svoje priority. Tak by to zkrátka a dobře mělo být. Právě proto začali lidé psát, to je třeba si uvědomit. Je tedy dost smutné a tristní, že se i v dnešní době, která se pro všechno a všechny jeví jako svobodná a otevřená, dostává literatura a její tvůrci do postavení, kdy jsou cenzurováni a kritizováni za to, co svými příběhy chtěli sdělit a jaké důvody je k tomuto rozhodnutí vedli. I velká témata jsou očividně chválena a přijímána jen v případě, kdy jde o jakousi fyzickou i duševní čistotu daného problému. Rakovina je vždycky popisována jako nemoc uzavírající postižené do chladných nemocničních pokojů, kde se na chodbách potkávají pacienti ...