Vysvlečená

Jaroslav Rudiš patří bezesporu mezi jedny z mých oblíbených českých autorů jehož knihy jsou intenzivní, otevřené, tématicky velmi originální a neotřelé. Často jim nechybí jakási lidovost, obyčejný člověk, vypravěč, který zdánlivě nemůže být ničím zajímavý, může nás dokonce štvát a na první pohled působit jako někdo, kdo nám v žádném případě nemá co říct. Pravdou ovšem je, že i takovýhle člověk má světu co sdělit, má svůj vlastní osobní příběh plný, snů, tužeb, minulosti a zážitků, které mohou být, a velmi často taky jsou, mnohem pestřejší a živelnější, než příběhy obyčejných úředníků jejichž život se smrsknul na oficiální porady, perfektně vyžehlený oblek a luxusní vůz. Právě proto dává Jaroslav Rudiš prostor a slovo obyčejnému člověku, jednomu z davu a nechává ho k nám promlouvat jeho vlastní mluvou, často neortodoxní, vulgární, neuhlazenou, živoucí a využívající češtinu a její jazykové proměny naplno a osobitě. Taková je třeba moje oblíbená Národní třída , kterou jsem si ...