Vysvlečená

Tvorba skotského spisovatele a scénáristy Irvina Welshe je v mém životě hluboce zakořeněná. Jeho romány sem začala číst už někdy na základce a prováděly mě celým dospíváním a pravděpodobně tím nejzásadnějším obdobím během puberty. Jeho knihy sem vyloženě hltala, nechala se jeho postavami provázet ulicemi Londýna, zprostředkovaně prožila první drogovej rauš i odvykačku, - aniž bych tušila, že jednou si tohle prožiju na vlastní kůži - propařila celý noci a vedla dlouhý filozofický diskuse o životě, lidech, literatuře... Dá se říct, že mě jistým způsobem formovaly a daly mi dost silný základ do života včetně hodnot, názorů, přístupu k lidem a nějakýho cítění, který možná spoustě lidem může připadat podivný, na hraně, třeba i postavený mimo zákon nebo společenskej úzus, ale já sama sem za ně ráda. Nechci teď říct, že bez Welshových knih bych byla jiným a třeba i sobečtějším nebo odtažitějším člověkem, to vůbec ne, ale v každým případě v mojí duši pomohly probudit to, co tam dřímalo, to se ...