Vysvlečená

Eliška Javůrková vystudovala Střední zdravotnickou školu v Kolíně, ale odjakživa cítila, že chce od života víc, než vystudovat, pracovat a jít do důchodu. Nyní pracuje jako au-pair v Jižním Irsku a v červnu se vrací zpět do Česka. Ví, že jí srdce ukáže směr, kterým se má vydat za dalším dobrodružství. Jedním z těchto směrů je kniha, které se budeme v dnešním rozhovoru věnovat. Miluje hudbu, která promlouvá k její duši. Při jejím poslechu se cítí jako by byla na jiné planetě, odpojená od vlastního těla. Moc ráda zpívá, takže devět let chodila do umělecké školy v Kolíně na sólový zpěv. Poté ale zpěv na dlouhou dobu přerušila, i když jí moc chyběl. Jako by chyběla polovina mě. Cítí celou škálu pocitů, tak jako každý druhý člověk. Někdy je to, jako kdyby v sobě měla zabodnutou dýku, jindy jako by se vznášela v oblacích. Doufá, že vás právě kniha Myšlenky oceánu inspiruje a znovu navede na cestu srdce. 1. Myšlenky oceánu jsou vaším prvním literárním počinem. Říkejme tomu tak, i když knížka ...